Proč je ECB špatná

 Minule jsem slíbil můj největší problém s EURem a už mě dokonce už píšete (#LolInfluencer)

Můj hlavní problém s Euro je ECB, která podle mě dělá špatnou MP, důvodů je několik, které teď nejsou důležité. NGDP (nominální HDP) v eurozoně rostla historicky 4,25 % (řekněme Inflační cíl 2 % a potenciál 2,25% not great not terrible, USA rostla cca 5 %). Historicky jsem se tady snažil popsat, že když dojde ke krizi tak to má být Centrální banka, která stimuluje ekonomiku a drží ekonomiku nad vodou.

Jasně určitě sem naběhnou Austrians, kteří budou argumenovat že je třeba pátrat po přičině a tahle stimulace může vyvolávat malinvestments, jasně to může být pravda, ale moderní ekonomiky hlavně ta americka je schopna relativně rychle realokovat své výrobní kapacity, když dojde je korekci, je ale nutné, ať tenhle proces probíhá hladce. Jednak tomu pomáhá nízká regulace, např trh práce, ale i např vhodná monetární politika, který ekonomiku neškrtí a umožňuje realokaci.

Problém ECB je, že když příjde krize tak ECB má jednak krizi prohlubovat, což se ukázalo hned dvakrát.

Jednak v říjnu 2008, kdy v americe padal bankovní sektor, tak ECB zvyšovala sazby, protože chybně identifikovala nabídkový šok, a potom můj oblíbenec v roce 2011, což je pro mě největší mindfuck monetární historie.

Změna sazby z 0,25 % na 0,75 % možná nevypadá jako hodně, ale když se Sazba blíží 0% tak to nejdůležitější je komunikace centrální banky. Problémy Řecka a dalších zemí pramení z velké části z těhle hiků. A ne fakt to není o "devalvation escpae from whatever" jak rád @jilm utočí na jížní křídlo že místní řešení problémů je devalvace.

Krásnou kontrolní proměnou je Fed, který nejen že držel sazby na nule, tak prováděl QE.

Rozdílné chápání funkce centrální banky lze vidět na těchto obrázcích. Zatimco Fed pomáhal ekonomice jak mohl, tak ECB házela klacky pod nohy všem svým členům.

V Eurozoně také řádila fiskální krize, které ECB nijak nepomáhala.

Pokud tuto chybnou politiku protáhneme do dalších let, tak modrý graf je růst NGDP dle reality a červená čára je pokud by ECB držela tento trend na urovni 4,25 %. NGDP díky ECB je nižší o 25 %.

Na to si vzpomeňte až vám někdo bude říkat, že směnárny a FX hedge náklady jsou velké a měli by jsme přijmout EURo. Tahle suboptimální monetární politika snižuje také bohatství v ČR, aniž by jsme byli v eurozoně.

Jestli tady někdo bude psát o tom, že ECB nemá pod kontrolou NGDP, stop just stop and go back to school.  NGDP je plně pod kontrolou Centrálních bank, a problém s fiskálem si příště ukážem na Monetary offset, kde pokup Paulie Krugmana, kterého jsem minule tak chválil

Problémy Zero lower bound, proč centrální banky můžou mít sazby na 0 % a inflace být daleko

 Troufám si tvrdit, že hlavní důvod proč hodně lidí čeká velkou inflaci je kombinace dvou věcí, jednak "velký tisk peněz" (růst M, viz vlákno vedle), nebo kvůli tomu, že máme nízké sazby a nízké sazby jsou přece expanzivní (každé Makro 1).

Problém je že tak jako vše v ekonomii je nutné se ptát compare to what.

Pokročilejší Makro operuje s "urokovým GAPem" kdy se uroková sazba porovnává s Přirozenou sazbou r*.

Když se nerovnají tak přichází inflace, nebo deflace.

Proto hodně lidí když vidí sazby okolo nuly, což je historicky bezprecedentní, tak očekávají růst inflace.

Problém je, že r* je možná teď a teda hlavně v roce 2020 byla pod nulou a hlavně to vypadá, že dlouhodobě klesá.

Tomuhle tématu se věnoval Paul Krugman, který není moc populární, ale jeho "Its baaaack" je nejlepší monetární paper posledních 50 let a kdo ho nečetl, nemůže pochopit současné centrální bankovnictví.

To, že sazby dnes máme na 0 % a r* dost možná pod 0 % paradoxně znamená, že Centrální banky jsou dnes restriktivní a ne expanzivní, takže se nedá očekávat vysoká inflace, ale období nízké inflace doprovázené slabým růstem (viz Eurozona).

(viz dva grafy jeden z Krugmana jednoduchý, Druhý z Pajka Potužáka, který je nejlepší český Rakušan a jeho disertace is a must)

Představte si, že nemáme sazby 0 %, ale 10 %, příjde krize a ČNB sníží sazby na 8 % a ne na 2 % kde by byla optimální hodnota, v této chvíli by do médií chodili ekonomové se slovy CNB udělala vše co mohla a víc udělat nejde a pokud udělá budeme mít velkou inflaci atd., mezitím by lidi přicházeli o práci, my měli silnější Korunu a nižší HDP.

Tohle je důvod proč Fed děla QE (money goes brrr), není to že stabilizují ceny akcií a nevím co jsou další interpretace, je to kvůli tomu že Fed věří, že sazby jsou pod nulou a musí se tam nějak dostat. Bohužel to nefunguje tak jednoduše, že Fed nastaví sazby na -2 % a vše je sluníčkové, sazby pod nulou jsou hrozně specifické a proto CB vesměs mají 0 % a extra programy, které "suplují" efekt kdyby šly pod nulu. QE, FX intervence apod.

Natrefili jste na obhájce FX intervencí podle kterého přišly pozdě a QE od ECB je příliší mále...

Příště slibuju že už bude přoč je ECB špatná...

Shes not coming

 

Minulé vlákno mě přišlo, že mělo uspěch, tak zkusíme mé oblíbené téma jak většina lidí co komentují ekonomiku v mediích, tak skončili u Holmana a dál ve svých studiích nepokročili.

Zase se objevily hlasy, že nás čeká vysoká inflace.

Primárně to bude o USA, protože popravdě tohle nejsou mé myšlenky, ale většinu kradu od jinud a jsem liný vyráběr CZ grafy apod.

Bude to zase trochu delší vlákno, ale vesměs chci ukázat proč většina Hlavních eknomů v ČR jsou clueless a chybí jim základy monetární politiky.

Většina uvah vychází z Rovnice směny MV = PQ

M je mnozství peněz

V rychlost obratu peněz (zjednodušeně utrácení)

P je inflace

Q je produkt

Z téhle rovnice vyplívá proč si většina "ekonomů" myslí, že nás čeká inflace, roste výrazně M resp ta část co kontroluje centrální banka a proto ta víra, že příjde inflace.

Problém ale je s V, protože to prudce klesá a offsetuje růst M a proto VÝRAZNÁ INFLACE NEPŘÍJDE, přijimám sázky na tenhle výrok.

Víra, že poroste inflace je způsoběna tím, že "centrální banky tisknou, dělají bezpprecedentní expanzi," nebo můj nejoblíbenější nesmysl "Drží sazby příliš nízko"

Je pravda, že Centrální banky vyhlašují urokovou sazbu, ale tato sazba se lišit od "Přirozené (dále r*)" sazby příliš dlouho

Nemůže.

Pokud by se tak stalo tak by začal padat produkt a inflace, nebo naopak.

Problém r* je že je nepozorovatelná a umíme ji pouze odhadovat, navíc se v čase mění, dokonce může klesnout pod 0, ale o tom jindy.

Komentátoři co očekávají inflaci se nás snaži přesvědčit že ví kde se r* nachází.

Já to nevím a neumím to ani odhadovat, ale komu věřím jsou finanční trhy.

Proto jeden ze způsobu jak se to dá odhadovat jsou sazby vládních dluhopisů, které v poslední době vyskočily na závratné dvě procenta (resp 1,55 %).

Logika je, že pokud v budoucnu roste inflace, tak trhy jednak očekávají růst sazby které určují CB (které budou krotit inflaci) a zároveň budou chtít vyšší reálný výnos.

Můj problém je vtom, že pokud by trhy očekávaly velkou inflaci v budoucnu tak 2% na bondech fakt chtít nebudou, ale budou chtít víc.

Dále existuje něco jako TIPS (Treasury inflation protected securities), díky kterým se dá odvozovat, očekáváná inflace a je pravda, že ta roste, ale určitě ne nic bezprecedentího.

Aktuálně ta očekávání jsou cca podobná jako byly post 2008 a i tehdy spousta Hlavních ekonomů křičelo o inflaci, já nechápu proč by to mělo být tentokrát jinak. Its the same nothing changed.

Mluvím o Americe, protože je to pro mě jednoduší, ale pro klid duše můžete vidět jak to je v Eurozoně, a jestli tohle někdo použije jako ProEuro, tak někdy příště se pokud vysvětlit proč ECB je nejhorší ze všech velkých centrálních bank a kvůli tomu proč jsem protiEuro.

Na závěr jeden disclaimer, souhlasím s tím že když to je centrální banka která prímárně rozhoduje o tom kolik se bude tisknout, tak nové peníze se dostávají do eknomiky nerovnoměrně a je to problém, ale nevím jak velký, jestli to je jen Cantillon efekt, nebo vznikají malinvestments

Problém je, že sazba vyhlašována centrálními bankami jsou nízké už přes 10 let a inflace není tam kde by tihle doomsayer očekávali. A to stejné se stane i tentokrát, 

Rozhovor Tylera Cowena s John Coachrane

 

Zjednodušeně jsou tři pohledy na inflaci

Friedman - inflace je vždy monetární fenomén (neboli když CB víc tisknou je více inflace)

MMT když vláda začne příliš utrácet tak příliš žvýší rychlost oběhu penez a to zvýší inflaci (i hope i didnt butcher it)

Cochranův pohled. Inflace nastává když lidi ztrátí víru, že vláda je schopna dluhy splatit, paradoxně proto Cochrane říká že co dává penězům hodnotu je schopnost vlády vybírat daně :)

Takže Cochrane a MMT pohled je hodně podobný obojí pracuje s něčím s čím sám popravdě bojuju a tu teorii uplne neznám.

A to je Fiscal economics, hlavní myšlenka je Paroubkova za kterou dostal hrozný kouř. 

DLUHY SE NESPLácí. Z dluhu se vyroste. Pokud tempo růstu HDP je větší než Urok na dluhu je to OK.

Pokud Růst je 5% a Uroky jsou 4% pak 1 % je Free lunch pro vládu.

Tohle by mohlo vypadat jako Sunshine and rainbow, ale problém je že se jedná o Non linear game a je to o důvěře pokud lidi ztrátí důvěru ve vládu tak inflace zrychlí a tím paradoxně vlády se financovat a vše jde do kytek.

Ten proces je, že lidi ztratí důveru začnou nakupovat reálné statky a zbavovat se dluhu (podobnost s MMT)

Dodatečný problém je, že pokud lidi ztratí důverů roste inflace a nastane: urok > růst GDP 

Což je jednak kvůli tomu že roste Urok na to vláda musí zvyšovat daně což snizuje růst GDP, vznik Stagflační spirály (imo jsem to vymyslel dávám na to TM)

Kovanda klaun nebo hlupák?

Tento blog s frekvencí článku jeden za půl roku s impactem cca 30 lidí dosáhl nového milníku, kdy zde máme hostitelský post od Franty Maška. Titulek je můj, zbytek článku už od Honzy.
Na konci článku je printscreen převzaný od Lukáše Kovandy, článek z kterého člověk se základem monetarní ekonomie musí ztratit vůli to dále studovat, když tihle lidi dostávají prostor v mediích.

Enjoy

V tomto týdnu se v médiích objevil text „mediální ekonomické hvězdy“ Lukáše Kovandy, který se snažil představit článek trojice ekonomů, kterými jsou Ernest Liu, Atif R. Mian (oba Princeton) a Amir Sufi (University of Chicago - - Booth School of Business). Bůhví proč Kovanda za autora článku zmiňuje pouze Ernesta Liu, ale budiž. Článek je opravdu zajímavý, doporučuji přečíst. Co již tak interesantní bohužel není, je Kovandova intepretace zmiňovaného paperu, která míchá jablka s hruškami a ignoruje zcela zásadní vztahy známé v makroekonomii desítky let.

Začněme s tím nejfundamentálnějším. Podle Kovandy článek představuje „verdikt nad extrémně uvolněnou měnovou politikou“. Kovanda se tak opětovně snaží navážet do centrálních bank a podle něho jejich „extrémně uvolněnou měnovou politikou“. Nejedná se o nic nového, mediálně známý ekonom je kritikou centrálních bank vyhlášený. Problémem však je, že při své kritice vcelku často opomene zcela zásadní znalosti měnové ekonomie, což jeho kritice nepřidává na důvěryhodnosti. A v komentáři o článku zmiňovaných ekonomů se tomu děje jakbysmet. Kovanda v plné parádě ukazuje, jak složité je stále pro mnoho „ekonomických mediálních stars“ prosté rozlišování mezi reálnými a nominálními veličinami. Podle Kovandy za nízké úrokové sazby ve světě mohou centrální banky, protože snížili krátkodobé nominální úrokové sazby na nulu. Asi prostě jen z vlastní libovůle, protože se jim to líbilo. A tyto zlé centrální banky navíc drží úrokové sazby nadále nízko, opět jen z vlastní libovůle. O tom, že rozlišování mezi reálnou a nominální veličinou je pro mnoho mediálně vystupujících ekonomů opravdu problém, jsme se přesvědčili během tristní veřejné debaty o kurzovém závazku ČNB, proto raději v krátkosti připomeňme základní věci.

Centrální banka ovlivňuje svojí měnovou politikou nominální úrokové sazby. Díky cenovým strnulostem změna nominálních úrokových sazeb posléze hýbe taktéž reálnými úrokovými sazbami (viz Fisherova rovnice z makra 1). Tudíž centrální banka je schopna ovlivňovat reálné veličiny. To vše ale pouze v krátkém období! Svoji měnovou politiku posléze ovlivňuje vzhledem k tzv. rovnovážné úrokové sazbě, což je více než 100 let starý pojem. Tato rovnovážná úroková sazba je determinována jen a pouze reálným vývojem v ekonomice, centrální banka není schopna ji jakkoli ovlivnit (opomenu-li zde efekt hystereze). Její původní definice hovoří o úrokové sazbě, která by existovala ve světě bez peněz. Centrální banka se tak snaží tuto rovnovážnou sazbu odhadnout a posléze ovlivňovat reálné úrokové sazby přes nominální sazby vzhledem k této sazbě. Tzn. chce – li působit na ekonomiku expanzivně, snaží se stlačit reálné sazby pod rovnovážnou úroveň a naopak. Jinak řečeno, centrální banka se musí řídit vývojem rovnovážné úrokové sazby, nemůže si nastavovat úrokové sazby, jak se jí zachce, jen z vlastní libovůle.

Je – li podle všech možných odhadů pozorován pokles rovnovážné úrokové sazby ve vyspělém světě, centrální banky zákonitě budou držet úrokové sazby nízko také. Nebo má snad centrální banka v situaci, kdy je rovnovážná sazba odhadována kolem 1 % zvýšit nominální sazby na 5 % a naordinovat tak ekonomice v současném světě reálnou sazbu (při inflaci 2 %) o 2 procentní body nad rovnovážnou úroveň? Centrální banka si prostě nemůže nastavit úrokové sazby kam chce, alespoň pokud nechce ekonomiku stáhnout do hluboké recese.

A zde je první problém Kovandova článku. Podle něho je důvodem nízkých úrokových sazeb ve světě „uvolněná měnové politika“ centrálních bank. Nízké úrokové sazby jsou však důsledkem reálného vývoje ekonomik, centrální banka pouze reaguje na pokles rovnovážné sazby a musí tak úrokové sazby snižovat níže, než bývalo zvykem v předchozích dekádách.

To, že Kovanda naprosto ignoruje reálnou rovnovážnou sazbu při svém hodnocení měnových podmínek, tedy toho, zda měnová politika působí expanzivně či restriktivně, až takové překvapení (alespoň pro mě) není.  Více zarážející je z mého pohledu fakt, že v textu naprosto opomene zmínit, že paper samozřejmě hovoří o poklesu dlouhodobých úrokových sazeb. Dlouhodobých, pane Kovando!

Vrátíme – li se o pár odstavců výše, řekli jsme si, že centrální banka je schopna ovlivňovat reálné veličiny pouze v krátkém období. V dlouhém období se ceny přizpůsobí a centrální banka nedokáže reálný vývoj ekonomiky ovlivňovat. Jediné, co dokáže ovlivnit i v dlouhém období, jsou veličiny nominální. Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb přitom odráží očekávání o tom, jak se bude ekonomice dařit na daném delším horizontu. Pokud jsou dlouhodobé vládní výnosy na nízkých úrovních, je to jednoduše proto, že investoři očekávají dlouhodobě nízký ekonomický růst, nízkou inflaci, a tudíž nízké úrokové sazby. Pokles dlouhodobých úrokových sazeb tak reflektuje nízká očekávání o budoucím hospodářském růstu, opravdu se nejedná o důsledek „extrémně uvolněné měnové politiky“, jak se snaží prezentovat Kovanda. Rád bych upozornil i na to, že nízké dlouhodobé výnosy v tomto případě nereflektují jen očekávání ohledně slabší reálného růstu, avšak, jak zmiňuji výše, taktéž očekávání o nízké míře inflace na daném horizontu. Podle Kovandy jsou tak centrální banky „extrémně uvolněné“, přitom investoři dlouhodobě čekají nízkou inflaci. Že by nám tu něco neladilo? Možná by neškodilo oprášit po letech Miltona Friedmana. Pokud by měnová politika byla „extrémně uvolněná“, efekt do nominálních veličin by se musel projevit a investoři by ho započetli do vyšších dlouhodobých výnosů.

Abych to shrnul, článek ekonomů z Princetonu a University of Chicago je zajímavý a nabízí alternativní pohled na prostředí úrokových sazeb z titulu dopadu na tržní struktury a produktivitu. Avšak autoři ani větou nenaznačují, že „extrémně uvolněná měnová politika“ může vést k poklesu produktivity, jak píše Kovanda. Pokles dlouhodobých úrokových sazeb reflektuje zejména reálný vývoj vyspělých ekonomik (doporučuji třeba článek ekonomů St. louiského Fedu*), snaha Kovandy naroubovat paper na lacinou kritiku centrálních bank působí až absurdně. Podle Kovandy lze říci, že centrální banky by měly úrokové sazby prudce zvýšit nad odhady rovnovážné sazby a produktivita poroste? Následovala by recese a rád bych viděl, jak se při kontrakci agregátní poptávky firmy předhánějí v investicích a produktivita skokově roste. Naopak chce – li Kovanda, aby nominální úrokové sazby byly co nejméně času na nule, pak by měl podporovat o mnoho uvolněnější měnovou politiku, než s jakou se centrální banky v letech po krizi vytasily. Pak se ekonomika ze situace nominální nuly dostane dříve (stále však zůstane samozřejmě z titulu nižší rovnovážné sazby na nižších sazbách, než bývalo zvykem), to je však již jiný příběh.

*Ekonomové Chien a Morris se ve svém krátkém článku ptají na to, jak výrazně vůbec bude moci americká centrální banka v budoucnu sazby zvyšovat. Upozorňují totiž na fakt, že nízké výnosy dlouhodobých amerických bondů ukazují, že dlouhý konec výnosové křivky spíše než na vývoj federal funds rate (tedy měnově-politického nástroje Fedu) reaguje na zvýšenou zahraniční poptávku po amerických dluhopisech. Podíváme-li se na vývoj 30letého amerického dluhopisu, uvidíme znatelný klesající trend. Ještě v 90. letech se výnosy pohybovaly mezi 6 až 7 %, dnes jsou kolem 3 %. Dlouhodoběji klesající trend odporuje tvrzení, že nižší dlouhodobé výnosy jsou výsledkem uvolněné měnové politiky centrální banky v posledních letech. Nejinak je tomu u 10letých amerických dluhopisů. Od roku 2000 se podíl zahraničních držitelů 10letých amerických bondů zvýšil z cca 1 miliardy dolarů až na zhruba 6 miliard dolarů v tomto roce. Dlouhodobě rostoucí poptávka po amerických dluhopisech ze zahraničí tak podle pánů z St. Louiského Fedu má na pokles dlouhodobých výnosů v USA výraznější vliv než vývoj cílového rozpětí hlavní mezibankovní sazby. A poptávka po vládních bondech pouze reflektuje očekávání o budoucím vývoji v USA i ve světě. 

Chicks and labour market

Nadpis je asi hodně politicky nekorektní, ale včera jsem poslouchal Beckwortha který měl jako hosta Betsey Stevenson (episode 71) která je bývalá hlavní ekonomka amerického úřadu práce.
Rozhovor byl jeden z těch lepších, protože jsem slyšel další dva a z těch jsem si nic neodnesl. Jednak to byl Karl Smith (love that dude) kde řešili tržní sílu. O tomhle tématu prakticky nic nevím, ale nepochybuju že je zajímavé, asi jsem měl jít na Analýzu a dát si IO (RIP koubek:( ).
Druhým hostem Andolfatto a tématem byl Safe assets, o tomhle tématu toho vím ještě méně a přijde mě úplně o ničem :), ale možná jsem jen nenarazil na zajímavý text, který by mě přesvědčil o zajímavosti tématu. Určitě nezpochybňuju důležitost pro finance a pro monetární politiku...
Anyway Betsey se snažila být na sílu zajímavá, ale měla i pár zajímavých myšlenek.
David se ptal na zajímavé ukazatele z trhu práce a samozřejmě odpověď byla Nezaměstnanost :)
což se na chvíli otočilo v debatu o tom jak hodně lidí zpochybňuje tento ukazatel, ale debata je v principu stejná jako u HDP. Ten ukazatel je jasně definovaný, vesměs je v čase konzistentní a jestli má nějaké chyby, tak je to chyba lidí co se to snaží jinak interpretovat je to prostě jenom ukazatel a tak se s ním má pracovat.
"Hipsterkým" ukazatelem který nevyvolává moc pozornosti, ale je dobré ho sledovat je Quit rate. Neboli jak lidi odchází z práce, v konjunktůře vysoké, v krizi nízké. Debata o ukazateli nebyla nijak zajímavá, spíše člověk si potvrdil co od ukazatele očekává a jsem rád že vím že existuje :).
David vytáhl svůj oblíbený ukazatel a to je míra zaměstnanosti lidí ve věku v 18 - 65 (nebo tak nějak).
Ukazatel před krizí byl 80 %, v krizi klesl na 75 % a pomalu se vrací na 80 %. toto mě překvapilo, protože znám absolutní graf jak zaměstnanost je relativně nízká, ale je to primárně dáno demografií. Nejsme na předkrizovou úrovní, ale problém je menší než jsem si myslel.
Ale ukazatel, který ukazuje že pořád ekonomika není z krize venku je zaměstnanost college graduates. Nezaměstnanost je cca 2,5 %, před krizi bylo 1,5 %. Obv mě napadá hejt že lidi studují více kraviny, ale tímhle to nebude... Tenhle ukazatel je asi lepší pro ukázaní, že ekonomika není pořád ok než míra participace.
Dále v podcastu se řešila měnící struktura labour market, kde Betsey upozornila, že mizí pracovní místa typická pro může (dělnické profese), myšleno zastoupení mužů na podobných pozicí okolo 80%. Muži se musí přesměrovávat do služeb, které jsou spíše typické pro ženy. resp míra zastoupení je 50 / 50.
S muži se objevil další problém a tím je, že díky xbox, PS etc. máme data o tom kolik se vlastně hraje a dá se i odvodit demografie hráčů. Z té vychází že muži tráví hraní her více času (#BW4ever).
Odehraný čas vyskakuje v recesi, což mě přinutilo k myšlence, jestli nesnižuje míru rekvalifikace a ochotu se učit něco nového a tím se rychleji vrátit do pracovního procesu.
V podcastu tato debata se stočila ke Maynardovi a jeho predikci že v dnešní době se prakticky nebude pracovat, protože úroveň bohatství nám bude stačit. Toto se nepotvrdilo, ale je otázka jestli právě hraní her není obrat k tomu, že Keynesova predikce se začíná naplňovat.
O něco později se debata stočila k tomu, že lidi v USA jsou méně ochotni migrovat za prací a to snižuje pravdu o tom že USA je optimal currency area, do toho se přidal argument Cowena o compliance class jak lidi jsou lenivější a více riziko averzní.
V tento moment mě zaskočilo, že tento jev nespojili s Maynardem, přece to je trochu jiný důkaz že lidi se blíží ke stavu, který Keynes predikoval. Fakt nechápu, že tohle nezaznělo, přemýšlím jestli je to vyvráceno nebo o co jde...
Poslední věc co mě zaujala je, že kvůli 2008 klesla míra důvěry v ekonomice (trust). Otázka je jak se tohle měří a jak to funguje, ale líbí se mě že tím potvrdili můj point z minulého blogu, že krize způsobuje hysterezi a mimo jiné i v institucionálním rámce, který se odráží v míře důvěry. Betsey zmínila, že důvěra se nevrátila na před krizovou úroveň a je tentokrát návrat trvá déle než dříve. Obv point že jak se tohle měří chápu, ale konfirmuje to můj bias tak to opakuju :).

Poslední věc, která zazněla asi v jiném podcastu se týká Optimal currency area, kde se řešilo jak řecko trpí v eurozoně a autor zmínil problém Nevady, které HDP za posledních 20 je nižší o 10 %. Je to příklad toho jak i v USA existují místa, které mají podobné problémy jako některé země v eurozóně.

PS btw k těm slepicím, které byly nedávno hlavním hipsterským tématem jak trpí v klickách. Na econtalk byl rozhovor s Lucasem, nebo Solowem o tom jak slepice ve volném výběhu mnohem více umírají a trpí nemocema než v klecovém chovu. Plus bylo srovnání produktivity slepic, kdy Americká slípka měla větší výnosnost než mexicka cca o 40 %. #funfact

PS k BW4ever Last vs Jaedong? epic hype!

Czech macro is fcked

Stačí dva dny volna v práci a člověk v tom volnu čte více twitter a zjistí jak česká makro scéna je v komickém stavu.
Nejprve to začalo rozhovor Skořepy pro Roklen.

Za prvé mít sazby vysoko nic neznamená, dobrý příklad je ECB která před 2008 krizi měla sazby na 4,25 % ale stejně rychle narazila na ZLB a vlastní intelektuální neschopnost cokoliv udělat. Nejvtipnější na 4,25 je že ECB zvedala sazby na konci 2008 protože nebyla schopna identifikovat nabídkový šok a tím krizi prohloubila.
Druhá pro mě nepochopitelná věta:
Já osobně bych pokládal za rozumné, aby centrální banky po dosažení svých inflačních cílů tyto cíle mírně zvýšily, aby si tak vytvořily prostor pro vyšší rovnovážnou úroveň sazeb
Zase absolutně nechápu k čemu jsou ty vyšší sazby, když CB neumí správně reagovat a měnit inflační cíl mě přijde jako zbytečně radikální krok (nejsem si jistý že dopady jsou dostatečně ve výzkumu prozkoumány), navíc když Měnová politika je vysoce účinná i při nulových sazbách jak jsme se mohli přesvědčit v posledních letech.
Popravdě nevím co se myslí "rovnovážnou úrovní sazeb" jestli se mluví o r* tak pak už vůbec nechápu k čemu bude vyšší cíl, protože r* je determinována jinými věcmi, tohle pouze zvedne nominální sazby viz. fisherova rovnice r = r* + inflation expectation a vyšší nominální sazby neznamená, že CB bude správně reagovat.
Za třetí bych rád připomněl mou oblíbenou Australskou / Izraelskou CB, které nemají problém s ZLB, protože dostatečně rychle reagovali na zpomalení a nemusí řešit "nekonvenční" monetární politiku.
Tohle vše by ale asi bylo snesitelné a byl by to klasický den na twitru, který ukazuje jak v ČR o makru se nemá smysl pořádně bavit, ale pak přišel Honza Bureš.
Napsal článek kde říká něco ve smyslu, že inflace je v rámci toho cyklu v eurozoně na vrcholu, což mě překvapilo protože na konci května horoval pro zvyšování sazeb a najednou už nečekáme výrazně vyšší inflaci.
Když jsem na toto upozornil:

Tak jsem se nejprve dozvěděl, že by ECB měla být se sazbama výše při stávající inflaci.
Absolutně nerozumím proč by CB která dlouhodobě podstřeluje svůj cíl a zvyšuje sazby v recesi měla zvyšovat sazby v situaci kdy jádrová inflace se vůbec neblíží ke svému cíli. ¨
Nejsme v debatě jestli ECB měří inflaci správně, ale jednoduše při pohledu na současný vývoj inflace je požadavek na vyšší sazby, to pro mě byla natolik absurdní představa že jsem si musel kopnout neofisherismem ale to očividně nebylo pochopeno jako sarkasmus a dostal jsem klasický argument,
že by se měly zvyšovat sazby ať je později můžeme snižovat.
Honza i Michal mají stejný problém, který je na českém makro twitru běžný, někde a tuším kde se v českých ekonomech bere představa, že nízké sazby znamenají expanzivní politiku. Tahle iluze nastává v Makro 1 kde v AS-AD modelu je reakce CB, která posouvá AD doprava a tím implicitně snižuje úrokové sazby (z IS-LM #MichlJeTraged*).
Z této učebnicové reakce vzniká představa, že nízké sazby = expanzivní politika. Problém je, že IS LM jestli se nepletu je z 30. let AS AD je z 40, ekonomie se ale dále vyvíjela a v 1968 Milton Friedman v The role of monetary policy napsal:
“Low interest rates are generally a sign that money has been tight, as in Japan; high interest rates, that money has been easy....
I thought the fallacy of identifying tight money with high interest rates and easy money with low interest rates was dead. Apparently, old fallacies never die.”
Problém českého twitter makra je, že i když dost lidí má Phd. tak zapomíná na základní věci.
To kopnutí do Michla výše je, kvůli jeho oblíbené větě že MP nefunguje při ZLB protože horizontální LM a nic jiného ho ve škole neučili tak to bude pravda #InLoveWith98Krugman.
Sen Bureše a Skořepy o vyšších sazbách je hrozně nebezpečný, protože pokud CB bude zvyšovat sazby příliš rychle tak ekonomiku zařízne a k vyšším sazbám se nikdy nepřiblíží. Je to paradox, který je neintuitivní ale to je spousta věcí v ekonomii. Kdyby náhodou některá z CB poslechla tyto návrhy, tak vyšší sazby tady mít dalších 10 let nebudeme, inflace bude pod cílem a ekonomika pod svým potenciálem.  Pokud mě nevěříte podívejte se na ECB nebo na BoJ. ECB s její oblíbeností zvedat sazby v krizi v 2008 a 2011 způsobila to, že 10 let od vypuknutí krize má pořád negativní sazby a spread mezi EUR a CZK sazby je jaký je.
Rychlé zvyšování sazeb resp. restriktivní MP při nízkých sazbách (pokud vám to přijde jako oxymoron Franta Mašek to dobře sepsal zde) má jeden zásadní problém.
V poslední době se hodně mluví Secular stagnation, inflation puzzle, nefunkční Philips curve.
Tyto tři věci jsou úzce spojeny s nekvalitní MP.
V případě, že CB drží sazby nad přirozenou úrokovou mírou tak posílá ekonomiku do recese a v případě jako v 2008 tak i do největší recese od 1929. Tyto chyby mají ale dlouhodobé dopady, ekonomika reaguje s velkým zpožděním a některé chyby trvá hodně dlouho napravit.
Nízká inflace a nízký růst produktivity v USA, EU v ČR je způsobena právě chybnou MP za posledních 10 let. Viz hystereze a Summer v článku z loňska. Chyby CB způsobily že spousta lidí přišlo o práci a opustili trh práce, firmy jsou opatrnější, další firmy zanikly, navíc to má i institucionální dopady které je těžké opravit. Fed dělal špatnou MP ale ECB byla mnohem horší a proto jsou v úrokové sazby v eurozoně jaké jsou.
Ok tohle byl hejt na české twitter makro.
Dnes jsem poslechl i pár dílů Beckwortha, v kterém mě zaujalo pár myšlenek.
Nějaký ekonom mluvil o Yellen a o tom jak byla trhy vnímána jako Dove. Primárně to bylo kvůli jejímu působení okolo roku 2008, kdy ona jako jedna z prvních upozorňovala na nutnost snižování sazeb. Jeden z jejích argumentů bylo, že v 2008 vyskočila nezaměstnanost mladých a to měl být signál, že se blíží zpomalení a je to důvod pro snížení sazeb.
Na druhou stranu byla to Yellen, která v 1996 upozorňovala Greenspana, že trh práce je přehřátý a je na čase zvyšovat sazby. Takže v této době byla spíše Hawkish, ale každopádně na obou příkladech jde vidět, jak pro Yellen je důležitá Philips curve. Problém 1996 epizody, ale bylo že Greenspan měl štěstí se svou predikcí, že se jedná o productivity shock a nemá smysl snižovat sazby. Takže paradoxně tentokrát Yellen netrefila nabídkový šok, který pak v 2008 jak píšu jako jedna z mála ekonomů Fedu poznala (historka o greenspanu má být v nějaké knize od Larse Mayera).
Druhá zajímavá i když asi obvious věc zazněla v rozhovoru s Georgem Selginem, který debatoval interest on reserve. Dle Selgina největší chyba Fedu v 2008 bylo zavedení interest on reserve (IoR), kdy paradoxně Fed snižoval sazby a rozjížděl QE, ale zároveň začal úročit dobrovolné rezervy a tím snižoval úvěrování. Byl to tedy Fed který rozbil money multiplier.
Zároveň Selgin není absolutní odpůrce IoR, protože kdy rezervy nejsou úročený vůbec tak je to zase bankovní daň a odporuje Friedman rule. Friedman rule je něco co popravdě úplně nechápu, ale je to něco o optimální sazbě z peněžních zůstatků nebo tak něco :)
Makru zdar Makro 2 a dál zvlášť.

Oliver Blanchard

Tentokrát u Beckwortha byl Oliver Blanchard, který je pro veřejnost méně známý, ale z policymakerů je jeden nejvlivnějších ekonomů dneška. Byl hlavním ekonomem IMF nebo tak něco:), kde byl head of research což si představuju že znamená že má na starosti stovky phd ekonomů a říká jim co mají dělat. Do IMF nastoupil týden před Lehman brothers, takže jestli napíše někdy memoirs tak jeden výtisk se určitě prodá, nebo stáhne na libgen.io  (kdo nezná tak ať zkusí)
V poslední době se o něm mluví hodně v souvislosti s kritikou dnešního makra, kdy paradoxně v srpnu 2008 napsal článek State of macro v kterém zhodnotil, že situace je dobrá :).
Nějaké další články na kritiku makra se objevili i letos.
Blanchard hlavně kritizuje DSGE modely, kvůli jejich složitosti, neschopnosti zvládat nonlinearity problémy a klasickej makro hejt, ale ne v tom cool stylu co má taleb :).
1)Každopádně Blanchard upozorňoval na klasický problém s uspechem inflačního cílování, finanční trhy věří že CB budou trefovat tento cíl.
Tato důvěra komplikuje CB snahu stimulovat ekonomiku při nulových sazbách, protože kanál očekávání (schopnost přesvědčovat ekonomické subjekty slovními intervencemi je jeden z klíčových prvků), ale tento kanál kvůli víře trhů že CB nebudou přestřelovat inflační cíl tento kanál neutralizuje.
Blanchard v tento moment spíše ironicky zmínil, že by to chtělo ropný šok který by pomohl zvýšit inflaci, což jsem bral jako plácnutí do vody, ale Blanchard později v rozhovoru vyjádřil nespokojenost s odbory že nejsou schopny zvyšovat mzdy dostatečně rychle a tím pomoci v dosahování inflace (philips curve řešit dnes nebudeme), ale to byl moment kdy mě došlo, že Blanchard prakticky nerozlišuje nabídkovou a poptávkovou inflaci a celkem mě to zaskočilo. V tento moment se zase ukázalo proč nemám rád Beckwortha protože nešel do konfrontace.
2) Kvuli uspechu inflačního cílování nástává zajímavý paradox. Robert Lucas svým modelem business cyclu mimo jiné dospěl k tomu, že čím CB je více rule based a je schopna dodržovat svůj cíl tak v dobách kdy se od tohoto odchýlí a začne se chovat nezodpovědně je možné více stimulovat produkt. Jinými slovy CB, která je málo aktivní je schopna zvýšenou aktivitou "levněji" dosáhnout větší stimulace, CB které jsou hodně aktivní musí stimulovat mnohem více, aby subjekty změnila svá očekávání a stimulace byla efektivní.
Lucas ale neuvažoval situaci, kdy trhy budou natolik věřit CB, že sebevětší nezodpovědnost bude neefektivní protože trhy počítají s tím, že CB bude schopna se vrátit k zodpovědnosti.
3)V rozhovoru se dostali k Japonsku, kde Beckworth formuloval zajímavý point, že neschopnost Japonska vyprodukovat inflaci  je dána politickými důvody, protože Japonská populace stárne a japonský dluh je vlastněn hlavně domácími subjekty tak není politická vůle produkovat inflaci, která by zhoršila postavení těchto lidí. Beckworth předpovídá, že toto nepotrvá věčně a mladá část populace odmítne žít v kvazi recesi a donutí politickou elitu k vyšší inflaci, která uzavře output gap.
4) Beckworth zároveň představil svůj návrh jak dosahovat inflačního cíle. Jeho představa je nasledující, že pokud Fed nebude schopen dosáhnout inflačního cíle v určitém období tak Treasury (min. financí) vydá bondy a peníze použije na investování do infrastruktury, nebo přímým transferem běžným občanům (helicopter money) a tím pomůže docílit naplnění inflačního cíle.
Netřeba říkat, že v realitě by Treasury nic dělat nemuselo a samotná hrozba, že by bondy byly vydány změnilo očekávání ekonomických subjektů
5) Myslím že se dá najít hodně lidí co varuje na, velkou monetarní injekci od roku 2008 a to že dnes tyto peníze nemají moc efekt je dáno nízkymi sazbami, ale když sazby vzrostou tak bublina splaskne.
Bublina má být například na vládním dluhu, s nulovými sazbami se dnešní dluh dá financovat poměrně lehce, ale když se sazby dostanou na 5 % tak už to tak jednoduché nebude. Problém je že tihle permaBears zapomínají na důvod toho proč sazby by měly vzrůst, pokud to bude vyšším hosp růstem který zvyšuje urokove sazby tak vlády budou mít více zdrojů pro zdanění a budou schopni dluh ovládat.
6) Blanchard v této souvislosti mluví o paperu který napsal, o dnešní obsluze dluhu. Vlády dnes využívají nízkých sazeb, k emitování dlouhým dluhopisů, které nejsou tolik citlivé na urokové sazby které mají pod kontrolou CB, takže pokud CB začnou zvedat sazby tak obsluhu dluhu to tolik nepoznamená, protože stejně dnešní zadlužení se nyní přeměňuje do dlouhodobého zadlužení. V paperu zkoumal příklad Italie kde ukázal, výhodnost této transformace.

Tenhle point o dlouhém zadlužení mě rozesmál jednak kvůli babišovi který snad zkracuje český dluh,  aby využil negativních sazeb a tím snížil vládní dluh, což je dobrý PR, ale lepším krokem by bylo transformovat dluh do delšího období, kvůli snížení citlivosti na krátké sazby.
Za druhé si pamatuju Josefa Jílka, který vždy říkal, že čím kratší vládní dluh tím lepší, což je v přímém rozporu s Blanchardem.. kluci keynesovští by si to měli ujasnit :)


8) zapomněl jsem ještě na jeden bod. Kasparov ve své knize Deep thinking, která je super a měl by každý číst, popisuje dva způsoby jak udělat program který porazí člověka v šachách. Buď PC naučíte pravidla a dáte mu výkon ať hledá GTO (game theory optimal), nebo do něj nalejete celou historii a on na základě uspěšnosti tahů vybírá ty s největší pravděpodobností výhry.
Nejprve začaly vyhrávat ty programy, které byly postaveny na databázích, což platí i pro Alphago, nedávno nějaký program porazil člověka v pokru, atd.
Příjde mě že vždy první vítězí tyhle programy a až později ty "strukturované" modely. Blanchard zmínil příklad jazykových předkladačů, což mě překvapilo že ty překladače postaveny na databází jsou lepší než ty na machine learningu.

Conversations with Lawrence Summers

V práci jsem se naučil psát poznámky ke všem novým zajímavým věcem, ať neotravuji lidi okolo opakovanýma otázkama na stejné téma a protože tenhle přístup se osvědčil zkusím ho zavést i na offwork věcech, abych si lépe pamatoval všechny nové informace z podcastů/knih.
První poznámky se týkají Summerse, který navštívil nejprve Beckwortha, jehož podcast zas tak rád nemám protože člověk se nedozví moc nového. Beckworth je málo konfrontační a i když má dobré znalosti tak nechá hosty jen představit téma a posune se dále a moc netráví času nad jedním tématem, což je podle mě škoda.
Summers zde představil secular stagnation, hysterzi, výhody 4% inflačního cíle a dále si moc nepamatuji na uvod do tohoto tématu ok, ale kdo Summersa zná tak nic nového ani zajímavého.
Snad jen Summers se zde prezentoval jako klasický keynesiánec a demokrat s nutností fiscal policy atd.
Proto do rozhovoru s Tylerem Cowenem jsem vstupoval s menší otráveností, protože jsem myslel že Summers je trochu dále co se týká ekonomie a byl jsem nadšen, možná je to Tylerem který vedl rozhovor který společně Russ Robertsem jsou na prvním místě a pak je obrovská mezera v lidech co umí vést rozhovory a to nemyslím jen okolo ekonomie ale ohledně čehokoliv, neznám lepší moderátory než jsou tihle dva (fuck timm ferris, sam harris a další).
Mám v plánu sem psát myšlenky, které mě donutily zastavit procházku a zapsat si je do deníčku :) takže jestli někoho v rozhovorech zaujme něco jiného, tak mě to nezajímá protože podle mě to zajímavé nebylo a naopak, pokud vám to přijde obv, nejsem tak chytrý jako vy.
1) byla otázka na míru zdanění kapitálu, kde Summers pro mě překvapivě by byl pro nulovou sazbu, což jsem od něj jako demokrata/paleokeynesian nečekal, navíc zmínil i dobrý point na který jsem ze školy zapomněl, že Daň z kapitálu je daň budoucí spotřeby a protože na spotřebu je nulová daň tak by i tato měla být nulová. Popravdě jsem nepochopil jestli je proti zdaňování spotřeby, nebo chce at zdaňování spotřeby je konzistentní
2) zajímavé téma bylo infinite horizont modelech, populárních hlavně na přelomu 80s/90s a jejich závěry ovlivňovaly i hospodářskou politiku a překvapivě z dnešního pohledu problém tehdejších paperu byla chybná matematická stránka, nikoliv kalibrace.
Přesto při pohledu na kalibraci dnes Summers považuje za hlavní chybu elasticitu uspor k urokové míře, kdy modely počítali s neomezenou elasticitou, ale v realitě změny v urokové míře nemají moc velký vliv na uspory (mimojiné jestli si dobře pamatuju, tohle bortí celý RBC business cycle model, shootout to Páje Potužák best teacher ever).
3) zajímavý point byl pokles vlivů odborů v USA, kdy dříve union worker měl o 15 % vyšší mzdu než non-union a dnes je tenhle gap na 8 %. Zajímal by mě vývoj v ČR..
Summers u tohodle podotýká, že hlavní výhody pracovníkl v odborech v USA je bezpečnost práce apod, tedy nonmonetary věci, což je zajímavý point.
4)  Tyler mě zase ohromil svou připraveností na rozhovor, jako další téma vytáhnul fakt, že Summers byl na židovské olympiádě v Tel Avivu, kde hrál stolní tenis :) Co jiného ten cvalda taky mohl hrát...
Tyler dál otázku na mezní pokrok ve stolním tenise na nejvyšší urovní a to o něco nižší a zase vytahl jména hráčů které přemýšlím jestli opravdu znal, nebo jestli je našel v rámci přípravy na rozhovor, ale jsem ochoten věřit že je opravdu znal, protože to co předvedl v rozhovoru s Kasparovem, kde tihle dva rozebírali 30 let starou hru Kasparova pomocí pohybů po šachovnici prostě bylo mindblowing...
V rámci tohoto tématu rozvedli fakt, že dnešní NCAA (univerzitní sportovci) běžně běhají časy, které by před rokem 1954 byly světové rekordy... Tenhle progres ve sportu mě nepřestane nikdy udivovat.
Časy z plavání do roku 1964 které by byly světové rekordy dnes by nestačily na kvalifikaci do univerzitních sportovních týmů..
5) Došlo i na cryptocurrency Summers nedávno twitnul, že by prodal veškerý Etherum a koupil VIX. Na cryptocurrency mu vadí mentalita trhu že lidi kupujou jen proto aby dráž prodali (souhlasím, jsem nově short na cryptocurrency i díky Aleš Vávra).
Zajímavý point byl na VIX, který je dnes na historicky nízkých hodnotách i při pohledu na nejistotu ohledně světového vývoje korea atd. Zajímavé, že tyhle události zas tak VIX nepohli.. (VIX volatility index, jak se hýbou ceny aktiv).
6) Absolutně nečtu zprávy, už ani nekoukám na idnes,cz na titulky tak mě pobavilo že Rodman nabídl Trumpovi domluvení schůzky s Tlusťochem z KLDR (sry nevím jmené Kim čong un? not sure srsl)
K tomu se vázala otázka jestli na KLDR se dá aplikovat rational agent přístup a překvapilo mě že Summers řekl že ano, sice má výhrady že pokud by se pletl tak konsekvence jsou obrovské ale v tomhle rozhovoru obecně mě přišel mnohem více market friendly než s Beckworthem.
7) Poměrně hodně ekonomicko technický problém.
New Keynesian vychází z Real business cycle akorát přídává jednak sticky prices a jednak vliv monopolů, různé šoky do ekonomiky způsobuje pohyb z jednoho rovnovážného stavu do druhého a vlivem těchto frikcí vzniká business cycle a není hladký přechod z jednoho rovnovážného stavu do druhého. Summers se proslavil hysterzí, která zase říká že dlouhodobá nezaměstnanost způsobuje snižování růstu potenciálního produktu a tuto myšlenku rozvádí i na monopolizaci dnešní ekonomiky, která prohlubuje problém secular stagnation, tenhle pohled je pro mě nový, sice logikcý ale líbí se mě :). Navíc Summers jako hlavní důvod monopolizace vidí regulace, což v nedávné debatě Johna Cochrana o tom jak by šlo boostnout růst potencialu osekáním regulací mě překvapilo, že summers s tímhle v podstatě souhlasí.
8) Kdyby jste Summersovi řekli jaká je hosp. politika Mexika v 97 tak by čekal větší konvergenci, než které dnes Mexiko dosahuje, jeden z důvodů je že tyto rozvojové země soupeří s Čínou která svou schopností jim konkurovat v hodně low paid jobs  (výroba textilu) tak i v poměrně mid paid jobs (strojírenství) znemožňuje se více rozvinout, prostě díky načasování Čína roste na ukor rozvojových zemí. Asi blbě vysvětleno z mojí strany, ale už teď vnímám že to až sem snad nikdo nedočte.
9) Podobně kdyby jste ukázali dnešní stav východního německá na začátku 90 let, tak by byl zklamaný. Také by očekávál mnohem větší konvergenci, jeho slovy 60 let komunismu není nic ve srovnání s druhou světovou válkou a celkově situací 1920-1945 v německu. Tohle mě taky nedošlo, že Německo poměrně bez problému zvládlo ten přechod po WW 2, ale 60 let komunismu tu zemi poničil mnohem více.

10) Poslední bod je problém nejistoty. Dnes se všichni smějou Japonsku a jejich fiskálnímu stimulu, který způsobil bridges to nowhere, atd. Summers říká že to je prostě problém velkých infrastrukturních problémů, pokud by Japonsko rostlo o  3 % p.a. tak by tyto mosty dnes měly využítí, ale kvůli tomuto big structure shift k tomu nedošlo a dnes jsou za Suckery ale to se tehdá nemohlo vědět. Takhle hodnotil i několik infrastrukturních projektu v USA a že se dnes nedá posuzovat jejich uspěch, ale za pár let se najde spoustu generálu po bitvě co budou mít názor alá Šichtařová, nebo Marc Faber

Nízké sazby jsou znakem restriktivní MP

Drtivá většina ekonomů si myslí, že Monetární politika je dnes expanzivní, což například v případe ECB, nebo aktuálně v případě Fedu je pro mě těžko pochopitelné.
Troufám si tvrdit, že důvodem jsou nízké úrokové sazby, tento názor panuje jak u rakušanů, friedmanovců i u keynsianců, přitom jádro jejich teorie mluví jasně, že to tak není.
          Rakušani
Jádrem ABCT je Wicksellova úroková míra a kumulativní proces. Dle Bawerka a následně Wicksella existuje přirozená úroková míra, která je nepozorovatelná a pokud se tržní úroková míra/y odlišuje/í vzniká kumulativní proces. Jinými slovy pokud by současné úrokové míry byly příliš nízké pozorovali by jsme vysokou inflaci. Na tomto postavil svou kritiku Bob Murphy při začátku QE 1 a očekával vysokou inflaci společně s Shiffem a dalšími a ani po 8 letech inflace nikde. Jasně po pořádném data miningu najdeme nafouklé nemovitosti, akcie atd. ale i po zohlednění těchto "bublin" si troufám tvrdit, že inflace není ani zdaleka tam kde by ji v roce 2009 Murphy s broken clock Shiffem očekávali.
Navíc v srpnu 2008 reálná úroková míra rostla, což způsobilo finanční krizi a Great recession. Tvrdit, že 2008 byla monetární politika expanzivní je pro mě záhadou.

Monetaristi
Friedman ve svém článku The Role of Monetary Policy(https://assets.aeaweb.org/assets/production/journals/aer/top20/58.1.1-17.pdf)
definuje expanzivní monetární politiku stejně jako rakušani. Pro Friedmana expanzivní MP znamená, že sazby jsou níže než přirozená úroková míra.
Plus můj oblibený citat od Miltona k tomuto tématu:
"As an empirical matter, low interest rates are a sign that monetary policy has been tigh"
To, že dnes jsou nízké úrokové míry a někdy i negativní není produktem politiky CB ve smyslu jak si většina lidi myslí. Úrokové sazby jsou nízké kvuli restriktivní politice.
Dobré zdůvodnění zaznělo v podcastu David Beckwortha:
https://macromarketmusings.blogspot.cz/2016/07/macro-musings-podcast-joseph-gagnon.html
USA nyní mají vyšší úrokové sazby než Eurozona i navzdory mnohem většímu QE ze strany Fedu, což jen potvrzuje Friedmanův citát, který potvrzuje i halda paperů.
ECB v roce 2011 zvedla sazby z reakce na nabídkový šok a tím stlačila přirozenou úrokovou míru ještě níže, což vedlo v čase k prohlubování recese, zase pro vás mám pěkný obrazek vytvořen Larsem Christensem. V obrázku je čárou znázorněn Interest hike ze strany ECB, zatímco Fed se snažil být expanzivní, ale i přesto byl méně expanzivní než v době Great Moderation.

Poslední pohled
New Keynesians
Ze strany  NK je asi nejvíce pochopitelné, že vidí expanzivní politiku, protože jsou nízké sazby což je centrum jejich nebo spíše postkeynesianismu, který New Keynesian přijali.
Jedním z nejznámnějším NK monetárním ekonomem je Frederic Mishkin, který napsal učebnici The economics of Money, Banking...
Z které zase vytáhnu oblíbený citát. "It is dangerous always to associate the easing or tightening of monetary policy with a fall or a rise in short-term nominal interest rates"
Podle mishkina se maji sledovat ceny aktiv jako akcie, exchange rate a nejlépe NGDP k posuzovaní Monetární politiky. Nejlepším indikátorem podle mě je NGDP a to v žádné zemi se neblíží předkrizovým úrovním.

Na závěr bych dodal proč negativní sazby na dluhopisem je důkazem restrikce.
To, že německé bondy nesou negativní výnos je důsledkem nízké očekávané inflace, což je důsledkem málo expanzivní politiky. Friedmanovci podle mě přijímají, že inflace je vždy monetární jevem, proto je pro mě těžko pochopitelné, že fanousci Friedmana můžou vidět negativní výnos jako důsledkem monetární expanze. Pokud by MP byla expanzivní,byla by očekávána vyšší inflace a tak by bylo těžko si představit, že by někdo přijímal negativní výnos z dluhopisu.

Díky Potužákovi zpět k Bawerkovi

V rakouských kruzích je Přirozená úroková míra dogmaticky brána jako produktem Čisté časové preference. Toto je zpochybněno řadou autorů - Robert Murphy ve své dizertaci (na kterou zapomněl), nebo Pavel Potužák ve své disertaci, kde ukazuje že Mises/Rothbard pozapomněli na učení Bohm Bawerka, který je i mainstreamem brán za Neoklasického autora úrokové míry.
Bawerk má tři důvody vysvětlující Přirozenou úrokovou míru.
"The difference in the circumstances of provision between present and future; the underestimate, due to perspective, of future advantages and future goods; and, finally, the greater fruitfulness of lengthy methods of production. (Böhm-Bawerk 1891:273)"
Na základě těchto třech důvodů, lze vytvořit Trh zápujčních fondů viz. obrázek níže.

Křivka S (úspor) je dána časovou preferencí a I (investiční křivka) technologickým pokrokem (zjednodušeno).

K tomuto Fisher dodal pojem nominální úroková míra, kdy je nutné počítat s očekávanou inflací.

V situaci nízké inflace vznikají nízké inflační očekávání a centrální banka se blíží k Zero lower bound. 

V takové situaci pokud Centrální banka neakodomuje zvýšenou poptávku po penězích tím, že nesníží úrokové sazby dostatečně může vyvolat recesi jako v případě 2008. V situaci nizkých úrokových sazeb se CB může dostat na 0% se sazbama.

V recesi klesá produkt a tím i očekávání o budoucím růstu, což způsobuje posun křivky I doleva a to stlačuje přirozenou úrokovou míru do záporu. Čím déle toto není akodomováno úroková míra může dále klesat.

Z tohoto důvodu nízké sazby neznamenají automaticky Monetární expanzi.

V obrázku níže tato situace je znázorněna. Přirozená uroková míra je pod nulou, což CB neakodomuje a vzniká recese.

Toto je klasické vysvětlení krize z roku 2008 tržním monetarismem. Do toho Pavel Ryska na twitteru píše

Dle mého se nejedná o nic jiného než o problém cenového stropu.
V obrázku níže je zachycen cenový strop. Pokud nominální uroková míra je nad přirozenou, vzniká "nedostatek" investicí.

V dnešní době uznávám je obtížnější argumentovat pro negativní Přirozenou urokovou míru, ale asi bych toho byl schopen a klidně to zase rozepíšu :)

Co je to Tržní monetarismus? Aneb Tržní monetarista hledá ženu

Došlo mě, že tento směr v ČR není vůbec nijak zastoupen. Přemýšlím jestli jsem sám, nebo ještě někdo je nadšený podobně jako já.
Obhájců cílení nominálního produktu nepochybuji že je více, ale jestli je více lidi co Tržní monetarismus studuje do hloubky neumím odhadnout. Kdyby náhodou někdy někdo takový zavítal sem na blog napište :).
Tržní monetarismus je hlavně spjat se Scottem Sumnerem, kterého k začátku blogování přinutila krize z roku 2008 a ignorace většiny ekonomů k základním pravidlům, které jsou v základních učebnicích makroekonomie či monetární ekonomie.
Tržní monetarismus vychází z Efficient market hypotesis, která zjednodušeně říká, že veškeré známé informace jsou obsaženy v cenách. Dle Sumnera je toto jedna z nejvíce empirických testovaných hypotéz a veškeré argumenty proti EMH jsou spíše produktem hledáním a znásilňováním dat (data mining). Pokud ceny zohledňují veškeré známé informace, je možné sledováním cen a jejich změnami posuzovat hospodářskou politiku.
Existují dvě hlavní rizika u tohoto přístupu.
Změna ceny je dána vždy dvěma důvody, buď posunutím křivky nabídky nebo poptávky, identifikovat který z těchto důvodů stál za změnou ceny je, ale někdy obtížné. Tak jako Friedman se stal známým výrokem "Na penězích záleží - Money matters", tak Sumner "Nikdy nic neodvozuj ze změny ceny! Never reason from the price change". Tento přístup je na jednu strany velmi Talebiánský, ale jednoduše člověk může propadnout Narrative fallacy změnu ceny přivodit dvěma různým událostem.
Sumner rád poukazuje jednak na Shillera, který v 2011 nebyl schopen vysvětlit v jednom rozhovoru proč nízké úrokové míry nevedou k růstu investic. Shillera nenapadlo, že pokles úrokových měr je způsoben poklesem křivky Investic doleva a ne posunem S křivky doprava na trhu zápujčních fondů. Opačným extrémem byla Joan Robinson, která odmítala tezi, že Hyperinflace v Německu byla způsobena monetární expanzí, protože úrokové míry byly vysoké.
Přesto změny ceny nám dávají jasnou informaci jak konkrétní kroky byly trhem interpretovány.
Sumnera k blogování přimělo jak restriktivní politiku na přelomu 2008 a 2009 drtivá většina ekonomů intepretovala jako bezprecedentní monetární expanzi s rizikem budoucí inflace.
Sumner ale na citátech ze základní učebnice Bankovnictví od Mishkina ukázal jak většina ekonomů zapomněla na základní kurz Monetární politiky z vysoké školy.
"Je nebezpečné spojovat monetární expanzi/restrikci s poklesem/růstem krátkodobých nominálních úrokových sazeb".
Tento citát se stal stavebním kamenem Tržního monetarismu v letech 2008/2009. Pokles úrokových sazeb na nulu  absolutně neznamenalo monetární expanzi a už vůbec není hrozbou inflace jak hrozila řada ekonomů (Šichtařová, Pikora) co o nadprůměrné inflaci mluví už dlouho, ale Godot nikde.
Prvním problémem na začátku krize bylo sledování nominálních veličin bez sledování reálných úrokových měr, poměrně trapná chyba.
Vyspělé kapitálové trhy nám umožňují sledovat vývoj reálné úrokové míry na vývoji "Treasury Inflation Protected Securities" neboli vládní dluhopisy, které jsou navázané na vývoj inflace a jsou dobrým přiblížením jak se vyvíjí REÁLNÁ úroková míra.  Na grafu níže můžeme vidět vystřelení reálné úrokové míry, která klesla až s vyhlášením QE a nikdy výrazně neklesla.


Druhým základním Sumnerovým citátem z Mishkina je rada co sledovat, když ne nominální úrokové sazby. 
"Další aktiva kromě krátkodobých úrokových měr obsahují důležité informace o stavu monetární politiky." Tyto kritéria jsou : Měnový kurz, cena komodit, akcie, nebo inflační očekávání, které se dají odvodit z Rozdílu mezi Nominálními dluhopisy a TIPS dluhopisy.
Všechny tyto indikátory indikovaly monetární restrikci v druhé polovině 2008.







Nejšokující je vývoj inflačních očekávání , které do zavedení QE se propadaly do záporných hodnot  a i přesto při vyhlášení QE řada ekonomů varovalo před hyperinflací, absolutně zapomněli na rovnici směny MV=PY a sledovali pouze vývoj M a ignorovali V.
Nejzajímavější bylo zasedání FOMC (měnového výboru Fedu) 19. září, které probíhalo den po pádu Lehman brothers a kde Fedu nesnížil úrokové sazby, "Z důvodu ekvivalentního rizika inflace a ekonomického zpomalení" Bernanke v životopise uznal, že se jednalo o chybu, ale problém tohoto rozhodnutí bylo zpět hledící způsob řízení monetární politiky, protože veškeré vpřed hledící indikátory ukazovaly snižování inflace.


Abych dokončil kopání do českých ekonomů, zmíním poslední Sumnerovo evangelium z Mishkina "Monetární politika může být vysoce efektivní nástroj k oživení zpomalující ekonomiky, i v situaci kdy krátkodobé úrokové míry jsou na nule." 
V ČR si vybavuji hlavně Michla, který neustále opakuje něco o horizontální LM, křivce a že ho tuto situaci ve škole neučili, podobnou lenost v samostudiu ve stejné době vykazoval i Krugman , ale nic to nemění na tom, že i grafy výše ukazují, že Monetární politika umí být vysoce aktivní když sazby jsou na nule.

Dle Tržního monetarismu pád Lehman brothers nezpůsobil krizi, ale pád Lehman brothers byl způsoben nedostatečnou monetární expanzí. Světová ekonomika před 2008 byla zasažena ropným šokem, na který centrální banky chybně reagovaly zvýšením úrokových sazeb, to vedlo k poklesu nemovitostí, které způsobily problém na Sub-prime trhu a zvýšené dolarové poptávce, na toto Fed nezareagoval dostatečně rychle, což způsobilo Great recession.

V dalším blogu mám v plánu se podívat na rozdíl mezi Monetarismem a Tržním monetarismem a jak předpoklad stabilního V může pohřbít i Friedmana.



UPDATE:
Může to vypadat, že mám něco proti Roklenu, ale je to snad jediný český web co pravidelně čtu.
A ať to nevypadá že si nepochopení okolo monetární expanzí a restrikcí vymýšlím tak zase roklen "Kvůli rozdílným měnovým politikám evropské a americké centrální banky (kdy evropská ECB pokračuje v uvolňování měnové politiky, zatímco americký Fed již svou měnovou politiku utahuje) "

Nikdy nic neodvozuj ze změny ceny

Roklen.cz vnesl do českého ekonomického prostředí svěží vítr se spoustou zajímavých článků, blogů atd., ale jejich boj proti ČNB je mě opravdu záhadou, tento web se tváří snaží mít image seriozního a moderního serveru, ale i přesto množství polopravd a strawmenů na tomto webu je zarážející. Nejvíce mě překvapují články studentů nebo čerstvých inženýrů, co po přečtení zrovna populárních knih vnutí do svého článku některý z profláknutých citátů z těchto knih a tváří se že udělali hlubokou ekonomickou analýzu a chovají se jako Maverick. Nepopírám, že jsem jen Iceman který jím závidí schopnost lepšího psaného projevu, který má stejný sklon k egoismu a nuceného citování oblíbených knih, nebo filmů.
Ovšem článek Ve jménu inflace proti pokroku! Je zase plný strawmenů a podle mě nepravd, nebo absolutně nechápu, jak při pohledu na skutečnost autoři jsou schopni napsat některé výroky, když se nezakládají na pravdě.
Článek je klasickým "hurárakušáckým" hejtem na centrální banky a deflaci. Jasně spousta centrální bankéřů se ohání deflační spirálou, i v případě nabídkového pozitivního šoku, ale určitě bych netvrdil, že je to někdo z kombinace Singer, Hampl. Tomšíka jsem měl ve škole a věřím, že ten je klasický New Keynesian, ale Hampl se Singerem tyhle dva jevy jsou schopni rozlišit, což se nedá říct o autorovi Ve jménu inflace...
Většina ekonomů se shoduje, že dnešní nízké ceny komodity jsou nabídkovým šokem(existuje minimum co to vidí jako nedostatek poptávky) ale většina vidí pozitivní nabídkový šok.
Rozdíl mezi nabídkovou a poptávkou deflací nejjednodušeji lze pochopit v AS AD modelu (použita Tabarakova verze).
Ti chytřejší centrální bankéři se bojí zhroucení AD (agregátní poptávky) a bojují proti tomu, protože udržet stabilní AD je hlavním důvodem pro existenci centrální banky.
V režimu inflačního cílovaní je to centrální banka, která má plně pod kontrolou křivku AD.

Friedman v Monetary history ukázal, že chybná politika Fedu během 30. let způsobil velkou depresi, řada tehdejších ale bohužel i dnešních ekonomů sleduje úrokové sazby, a jejich propad k nule je interpretováno jako expanzivní monetární politika, neboli tlačení AD křivky doprava.
Jak tento blog se snaží ukázat sazby na nule vůbec nemusí znamenat monetární expanzi!
V případě, že přirozená úroková míra klesá rychleji než ta tržní, nemusí nulové úrokové sazby znamenat expanzivní politiku, což způsobuje posouvání křivky AD doleva a to způsobuje deflační spirálu.
Na druhou stranu v dnešní době pozitivního AS šoku se posouvá AS doprava, což snižuje cenovou hladinu a zvyšuje hospodářský růst.

"Strážci monetární politiky po celém světě aktivně válčí s deflačními tlaky. Daří se jim to? Jak vidíme z grafů v příloze, moc ne. Není tedy na čase si říci, že pokud v ekonomice nebude panovat inflace 2 %, tak to není chyba? Není už argument o odkládání spotřeby trochu cliché? O deflaci toho bylo spoustu napsáno a centrální bankéři samozřejmě válčí s tou „zlou deflací“, která nás může zničit."

Pardon, ale obecně centrální bankéři uznávají dnes pozitivní nabídkový šok ze strany ropy a nejsem si vědom, že by někdo proti němu zbrojil.
Navíc je rozdíl mezi ECB, která systematicky od začátku krize je restriktivní.
Naproti tomu Fedu, udělal řadu chyb, ale při QE III demonstroval, že se poučil ze svých kroků a QE 3 bylo postaveno více na pravidlech, než na diskreci a taky, že nízké sazby neznamená monetární expanzi a výsledek QE 3 je důkazem, že monetární politika nejen že je efektivní při nulových sazbách, ale zvýšení inflace opravdu může vést ke zvyšování blahobytu pokud je způsobeno posunem křivky AD.

"Experti jsou navíc sami zaslepení svými schopnostmi a nepřipouští si jiné alternativy".
Jak je to pořekadlo? Všichni jsou blbci jen já jsem letadlo? Nadávat na uzavřené mysli centrálních bankéřů a sám používat strawmeny a mít uzavřenou mysl je snad horší, než v případě kritizovaného ze strany autora.
"Jako konkrétní příklad si vezmeme Českou národní banku. Bankovní rada se rozhodla deflaci vyhlásit válku v listopadu 2013 a začala intervenovat na devizovém trhu. Tato taškařice se jí příliš nepodařila, deflační tlaky neustoupily"
Proč tento výraz považuji za jablka a hrušky je doufám jasné, Never reason from the price change. ČNB tímto krokem aspoň částečně zastabilizovala pád AD.
" Čeští exportéři se stali konkurenceschopnější. Výhra? Domácím vývozcům určitě srdce zaplesalo radostí (pokud nebyli reexportéři), ale jaký tento krok bude mít důsledky? Exportéři se stali konkurenceschopnější – ne -vlastní pílí, investicemi do vzdělání, inovacemi, ale tím, že bankovní rada ČNB zatoužila, aby ji znala celá republika. Vývozci se teď nemusí tolik snažit v konkurenčním boji, „zakrní“ a zanedlouho se jim to vrátí i s úroky."

Graf níže ukazuje, že od roku 2010 probíhala divergence mezi dovozem a vývozem, v květnu 2010 se české sazby dostali na 0,75 od tohoto bodu tato divergence začala, co když důvodem byla příliš restriktivní politika ČNB? Řada ekonomů po měnové intervenci volala od začátku 2O12, co když měli pravdu? Divergence se zastavila na konci 2012 a přesně podle výroku autora článku s měnovou intervencí přišlo oživení exportu, ale zároveň oživili i importy. Co když jen proběhla stabilizace AD a pokud intervence byla vyšší importy by rostly rychleji, než samotný export.

Devalvace vede ke zvýšení očekávané inflace, což snižuje poptávku po penězích a to posouvá křivku AD doprava "hot potato effect". Podobným případem může být Japonsko, které po letech restriktivní monetární politiky spustilo QE, čím byl oslaben Yen a vedlo k oživení domácí poptávky.
Tržní monetarismus sleduje dnešní signály z trhu k předpovídání budoucího ekonomického vývoje, proto Tržní monetarismus. TM také jsou zastánci teorie efektivních trhů a proto lze zpětně při pohledu na vývoj dat z nich zpětně něco vyvozovat
První  červená čára je výhra Abeho v Japonských volbách a druhá Japonské QE, japonský Yen při těchto informací okamžitě začal oslabovat. Třetí červená čára je zvětšení Japonského QE.

Z tohoto měnového oslabení by se dalo očekávat snížení importů a zvýšení exportů.
Situace ale poněkud jiná, exporty opravdu vzrostly, ale růst importů byl mnohem vyšší. Propad importů v 2014 byl doprovázen zvýšením daní, který BoJ bohužel nesterelizoval (o monetary offsetu někdy jindy).


Měnové války, devalvace ke zvýšení produktivity jsou nesmyslné koncepty.
Ekonomové co varují před měnovými válkami varují, pokud všichni devalvují jedná se o hru s nulovým součtem, toto přece nemůže být pravda. Pokud všechny země devalvují tak se přece cenová hladina snižuje oproti "reálné ekonomice". Tyto devalvace v konečném důsledku vedou ke globálnímu zvyšování produktivity.
Pro vysvětlení tohoto jevu budu muset napsat další článek, protože chápu že z takto krátkého popisu to nemusí být jasné. Globální devalvace je jen dovedení do důsledku debaty mezi Hayekem a Sraffou.

Hample uč se stejně jako jsi prosil abych se učil já

Dnešní zasedání ČNB opětovně potvrdilo sazby na nule a pokračování kurzového závazku. Zároveň Singer uvedl, že i po skončení intervencí ČNB bude pokračovat ve špinavém floatingu, bohužel  špinavý floating  ze strany ČNB není specifikován žádnými pravidly, což potvrzuje bídnou úroveň měnově politické debaty v České republice. 
Když se Mojmír Hampl na věděcké radě NF VŠE rozčiloval nad úrovní debaty o měnových intervencí ze strany veřejností a ze strany akademiků, tak stejně bídná je schopnost učení českých centrálních bankéřů.  
Zajímavým příkladem centrálního bankéře je Kocherlakota, který ze začátku krize byl spíše jestřebábem, ale postupně pochopil podstatu problému a příbližil se myšlenkám tržího monetarismu, který není o expanzivnosti monetární politky, ale využívání kredility centrálních bank. 
Lars Christensen toto nazývá efektem Chuska Norrise. Kredibilní centrální bance stačí věci vyhlašovat bez reálných kroků,  protože trh nezpochybňuje důvěryhodnost CB a nezbytné kroky udělá za centrální banku, která nemusí hnout prstem a stačí jen vyhlásit cíl.  
Čeští centrální bankéři tuto lekci poslední krize naprosto nereflektovali. V listopadu 2013 vyhlásili asymetrický závazek  (pro Christense byl příliš malý a volal po něm už přes více než rok) a přesně nespecifikovali jaké budou podmínky ukončení tohoto závazku, jen oznámili přibližně jak dlouho bude trvat, na základě předpokládaného vývoje inflace. 
Ovšem světová ekonomika byla zasažena pozitivním nabídkovým šokem (který ČNB nemohla v 2013 očekávám) v podobě nízkých cen ropy, což snížilo inflaci a pomáhá prodlužovat měnový závazek. Nejistota o opuštění měnového závazku dává prostor např. pro kritiku Kovandy, který poukazuje na budoucí nejistotu a možnost odkládání nákupu zahraničních technologií (podobný argument lze najít u Zemana). Do toho dnes Singer zmínil ceny potravin a regulovaných cen, což jen potvrzuje můj argument o chybě používání CPI a ne deflátoru a obecně chybě inflačního cílování. 
ČNB ať se snaží o sebevětší transparentnost a je mezinárodně respektována za reflektování moderních přístupů k monetární police, se nepoučila ze zkušenosti Fedu, který po jednotlivých kolech QE se naučil něco nového. Schopnost se učit Fed ukázal při QE 3, které spojil s cílováním nezaměstnanosti, sice Fed zvolil nezaměstnanost která je špatnou proměnou, ale aspoň snížil množství diskrece, který centrální banka provádí. 
Hampl při vědecké radě se oháněl McCalunovým paperem, proto ho prosím aby si ho znovu přečetl a uvědomil si potřebu pravidel při výkonu monetární politiky a pomohl ČNB opustit diskreční intervence a spojil je s určitými cíly. Samozřejmě nejlépe s růstem NGDP a nebo upraveným pravidlem Christensem o kterém příště.

Spotřebitelský index vs Deflátor

Většina centrálních bank včetně té české cílují CPI neboli spotřebitelský cenový index. Centrální banka vybere reprezentativní koš zboží a služeb a následně vyšle své zvědy, kteří sledují vývoj těchto cen. Důležitá součást je zahraniční obchod, index zahrnuje jak importy tak exporty,  CB si musí dát pozor na nabídkové šoky, které jsou slabinou inflačního cílování, jakmile CB reaguje na nabídkové šoky tak je pouze zesilňuje. Protože česká ekonomika  je malou otevřenou ekonomikou, která prakticky veškeré své zboží vyveze, aby mohlo dovést věci na spotřebu CPI může být velmi zavádějící pro výkon monetární politiky. Když většina spotřeby je dovezena jen těžko CB může ovlivnit jejich cenu. Na druhou stranu deflátor HDP je souhrn veškerého zboží vyrobeného na území dané země s pevnou cenou.

Při pohledu je jasné, jak CPI je nespolehlivým indikátorem a potvrzuje myšlenku Market monetarist o současném chybném pojetí monetární politiky. Pokud by ČNB sledovala deflátor a ne CPI možná by se mnohem dříve rozhoupala k devizovým intervencím nebo k jiným expanzivním krokům. 

Tržní monetarismus konečně i do Čech!

V české republice se ozývají výzvy pro ukončení měnových intervencí ze strany ČNB. Důvod má být pozitivní vývoj ekonomiky, což je důkazem, že ekonomika je v dobré kondici a není potřeba ji nadále podporovat.
Předpokládám, že návrh kritiků spočívá v ukončení intervencí a k návratu volného pohybu kurzu, což bude mít za následek posílení koruny.
Ukončení intervencí bude mít stejný dopad jako kdyby ČNB zvedla úrokové sazby a je ekonomika na zvýšení sazeb opravdu připravena?
Kdokoliv kdo absolvoval vysokoškolský kurze ekonomie si situaci může představit jako posun AD křivky doleva. Tento krok ať se nám to líbí nebo ne, sníží jak cenovou hladinu (což si kritici přejí), ale současné také produkt. Ano rosteme, ale řada článků poukazuje, že se jedná pouze o růst díky euro fondům a opravdu si tento růst chceme zpomalit? Důležité je si uvědomit vpřed hledící uvažování trhů a kredibility centrálních bank. Pokud centrální banka je kredibilní a vyhlásí například hodnotu měnového kurzu, který chce udržovat nemusí provést žádné nákupy, nebo případně pokud je provede nemusí v čase tolik intervenovat aby ho udržela. Reálně to znamená, že devizové intervence ze strany ČNB nemusí velké aby křivku AD držela napravo, ale jakmile tento závazek příliš brzo uvolní stlačí to AD křivku doleva a HLAVNĚ sníží její kredibilitu, což bude mít negativní následky v budoucnu a jakýkoliv krok ČNB bude nákladnější.
Důležité je ještě poznamenat pokud se vládě nelíbí politika umělého kurzu, může kdykoliv snížit svůj deficit a posunout křivku AD doleva a bojovat proti politice ČNB. Dokud vláda není ochotna nic podobného dělat jsou to jen prázdné výroky ze strany vládních představitelů bez jakkékoliv skin in the game jak říká N. Taleb.
Pro ilustraci na závěr si prosím představme hypotetickou situaci. V roce 2013 ČNB v listopadu zasedla a rozhodla se snížit sazby z 5% na 3%. Tento skok by vyděsilo řadu lidí, protože snížení úrokové sazby o dva procentní body je velkým skokem, toto snížení sazeb by bezpochyby mělo za následek skokové oslabení kurzu,  které by nikdo neřešil, a kritici se spíše zaměřili na skokovou změnu úrokových měr. Spousta ekonomů by ČNB kritizovala za nerozvážnou politiku a varovala pádivou inflací apod. ale nebylo by jich tolik jako při devizové intervenci.
Po dvou letech by ekonomika začala růst, ale pořád by se neblížila inflačnímu cíli dvou procent, opravdu by existovalo stejné množství lidí co by považovalo zvýšení sazeb v situaci kdy inflace se neblíží svému cíli? Ano určitě ti co kritizovali skokové snížení o dva procentní body by se dožadovali zvyšování sazeb, ale troufám si tvrdit, že jejich podpora nebyla tak velká jako kritiků dnešních intervencí. Kurz který dnes slouží jako další nástroj je jen dalším nástrojem na seznamu, první na seznamu jsou úrokové sazby, v případě malé otevřené ekonomiky další nástroj na seznamu je měnový kurz.
P.S. Nejedná se o nic jiného než o návrh Mccaluma  následovníka M. Friedmana.