Tentokrát u Beckwortha byl Oliver Blanchard, který je pro veřejnost méně známý, ale z policymakerů je jeden nejvlivnějších ekonomů dneška. Byl hlavním ekonomem IMF nebo tak něco:), kde byl head of research což si představuju že znamená že má na starosti stovky phd ekonomů a říká jim co mají dělat. Do IMF nastoupil týden před Lehman brothers, takže jestli napíše někdy memoirs tak jeden výtisk se určitě prodá, nebo stáhne na libgen.io (kdo nezná tak ať zkusí)
V poslední době se o něm mluví hodně v souvislosti s kritikou dnešního makra, kdy paradoxně v srpnu 2008 napsal článek State of macro v kterém zhodnotil, že situace je dobrá :).
Nějaké další články na kritiku makra se objevili i letos.
Blanchard hlavně kritizuje DSGE modely, kvůli jejich složitosti, neschopnosti zvládat nonlinearity problémy a klasickej makro hejt, ale ne v tom cool stylu co má taleb :).
1)Každopádně Blanchard upozorňoval na klasický problém s uspechem inflačního cílování, finanční trhy věří že CB budou trefovat tento cíl.
Tato důvěra komplikuje CB snahu stimulovat ekonomiku při nulových sazbách, protože kanál očekávání (schopnost přesvědčovat ekonomické subjekty slovními intervencemi je jeden z klíčových prvků), ale tento kanál kvůli víře trhů že CB nebudou přestřelovat inflační cíl tento kanál neutralizuje.
Blanchard v tento moment spíše ironicky zmínil, že by to chtělo ropný šok který by pomohl zvýšit inflaci, což jsem bral jako plácnutí do vody, ale Blanchard později v rozhovoru vyjádřil nespokojenost s odbory že nejsou schopny zvyšovat mzdy dostatečně rychle a tím pomoci v dosahování inflace (philips curve řešit dnes nebudeme), ale to byl moment kdy mě došlo, že Blanchard prakticky nerozlišuje nabídkovou a poptávkovou inflaci a celkem mě to zaskočilo. V tento moment se zase ukázalo proč nemám rád Beckwortha protože nešel do konfrontace.
2) Kvuli uspechu inflačního cílování nástává zajímavý paradox. Robert Lucas svým modelem business cyclu mimo jiné dospěl k tomu, že čím CB je více rule based a je schopna dodržovat svůj cíl tak v dobách kdy se od tohoto odchýlí a začne se chovat nezodpovědně je možné více stimulovat produkt. Jinými slovy CB, která je málo aktivní je schopna zvýšenou aktivitou "levněji" dosáhnout větší stimulace, CB které jsou hodně aktivní musí stimulovat mnohem více, aby subjekty změnila svá očekávání a stimulace byla efektivní.
Lucas ale neuvažoval situaci, kdy trhy budou natolik věřit CB, že sebevětší nezodpovědnost bude neefektivní protože trhy počítají s tím, že CB bude schopna se vrátit k zodpovědnosti.
3)V rozhovoru se dostali k Japonsku, kde Beckworth formuloval zajímavý point, že neschopnost Japonska vyprodukovat inflaci je dána politickými důvody, protože Japonská populace stárne a japonský dluh je vlastněn hlavně domácími subjekty tak není politická vůle produkovat inflaci, která by zhoršila postavení těchto lidí. Beckworth předpovídá, že toto nepotrvá věčně a mladá část populace odmítne žít v kvazi recesi a donutí politickou elitu k vyšší inflaci, která uzavře output gap.
4) Beckworth zároveň představil svůj návrh jak dosahovat inflačního cíle. Jeho představa je nasledující, že pokud Fed nebude schopen dosáhnout inflačního cíle v určitém období tak Treasury (min. financí) vydá bondy a peníze použije na investování do infrastruktury, nebo přímým transferem běžným občanům (helicopter money) a tím pomůže docílit naplnění inflačního cíle.
Netřeba říkat, že v realitě by Treasury nic dělat nemuselo a samotná hrozba, že by bondy byly vydány změnilo očekávání ekonomických subjektů
5) Myslím že se dá najít hodně lidí co varuje na, velkou monetarní injekci od roku 2008 a to že dnes tyto peníze nemají moc efekt je dáno nízkymi sazbami, ale když sazby vzrostou tak bublina splaskne.
Bublina má být například na vládním dluhu, s nulovými sazbami se dnešní dluh dá financovat poměrně lehce, ale když se sazby dostanou na 5 % tak už to tak jednoduché nebude. Problém je že tihle permaBears zapomínají na důvod toho proč sazby by měly vzrůst, pokud to bude vyšším hosp růstem který zvyšuje urokove sazby tak vlády budou mít více zdrojů pro zdanění a budou schopni dluh ovládat.
6) Blanchard v této souvislosti mluví o paperu který napsal, o dnešní obsluze dluhu. Vlády dnes využívají nízkých sazeb, k emitování dlouhým dluhopisů, které nejsou tolik citlivé na urokové sazby které mají pod kontrolou CB, takže pokud CB začnou zvedat sazby tak obsluhu dluhu to tolik nepoznamená, protože stejně dnešní zadlužení se nyní přeměňuje do dlouhodobého zadlužení. V paperu zkoumal příklad Italie kde ukázal, výhodnost této transformace.
Tenhle point o dlouhém zadlužení mě rozesmál jednak kvůli babišovi který snad zkracuje český dluh, aby využil negativních sazeb a tím snížil vládní dluh, což je dobrý PR, ale lepším krokem by bylo transformovat dluh do delšího období, kvůli snížení citlivosti na krátké sazby.
Za druhé si pamatuju Josefa Jílka, který vždy říkal, že čím kratší vládní dluh tím lepší, což je v přímém rozporu s Blanchardem.. kluci keynesovští by si to měli ujasnit :)
8) zapomněl jsem ještě na jeden bod. Kasparov ve své knize Deep thinking, která je super a měl by každý číst, popisuje dva způsoby jak udělat program který porazí člověka v šachách. Buď PC naučíte pravidla a dáte mu výkon ať hledá GTO (game theory optimal), nebo do něj nalejete celou historii a on na základě uspěšnosti tahů vybírá ty s největší pravděpodobností výhry.
Nejprve začaly vyhrávat ty programy, které byly postaveny na databázích, což platí i pro Alphago, nedávno nějaký program porazil člověka v pokru, atd.
Příjde mě že vždy první vítězí tyhle programy a až později ty "strukturované" modely. Blanchard zmínil příklad jazykových předkladačů, což mě překvapilo že ty překladače postaveny na databází jsou lepší než ty na machine learningu.
