Co je to Tržní monetarismus? Aneb Tržní monetarista hledá ženu

Došlo mě, že tento směr v ČR není vůbec nijak zastoupen. Přemýšlím jestli jsem sám, nebo ještě někdo je nadšený podobně jako já.
Obhájců cílení nominálního produktu nepochybuji že je více, ale jestli je více lidi co Tržní monetarismus studuje do hloubky neumím odhadnout. Kdyby náhodou někdy někdo takový zavítal sem na blog napište :).
Tržní monetarismus je hlavně spjat se Scottem Sumnerem, kterého k začátku blogování přinutila krize z roku 2008 a ignorace většiny ekonomů k základním pravidlům, které jsou v základních učebnicích makroekonomie či monetární ekonomie.
Tržní monetarismus vychází z Efficient market hypotesis, která zjednodušeně říká, že veškeré známé informace jsou obsaženy v cenách. Dle Sumnera je toto jedna z nejvíce empirických testovaných hypotéz a veškeré argumenty proti EMH jsou spíše produktem hledáním a znásilňováním dat (data mining). Pokud ceny zohledňují veškeré známé informace, je možné sledováním cen a jejich změnami posuzovat hospodářskou politiku.
Existují dvě hlavní rizika u tohoto přístupu.
Změna ceny je dána vždy dvěma důvody, buď posunutím křivky nabídky nebo poptávky, identifikovat který z těchto důvodů stál za změnou ceny je, ale někdy obtížné. Tak jako Friedman se stal známým výrokem "Na penězích záleží - Money matters", tak Sumner "Nikdy nic neodvozuj ze změny ceny! Never reason from the price change". Tento přístup je na jednu strany velmi Talebiánský, ale jednoduše člověk může propadnout Narrative fallacy změnu ceny přivodit dvěma různým událostem.
Sumner rád poukazuje jednak na Shillera, který v 2011 nebyl schopen vysvětlit v jednom rozhovoru proč nízké úrokové míry nevedou k růstu investic. Shillera nenapadlo, že pokles úrokových měr je způsoben poklesem křivky Investic doleva a ne posunem S křivky doprava na trhu zápujčních fondů. Opačným extrémem byla Joan Robinson, která odmítala tezi, že Hyperinflace v Německu byla způsobena monetární expanzí, protože úrokové míry byly vysoké.
Přesto změny ceny nám dávají jasnou informaci jak konkrétní kroky byly trhem interpretovány.
Sumnera k blogování přimělo jak restriktivní politiku na přelomu 2008 a 2009 drtivá většina ekonomů intepretovala jako bezprecedentní monetární expanzi s rizikem budoucí inflace.
Sumner ale na citátech ze základní učebnice Bankovnictví od Mishkina ukázal jak většina ekonomů zapomněla na základní kurz Monetární politiky z vysoké školy.
"Je nebezpečné spojovat monetární expanzi/restrikci s poklesem/růstem krátkodobých nominálních úrokových sazeb".
Tento citát se stal stavebním kamenem Tržního monetarismu v letech 2008/2009. Pokles úrokových sazeb na nulu  absolutně neznamenalo monetární expanzi a už vůbec není hrozbou inflace jak hrozila řada ekonomů (Šichtařová, Pikora) co o nadprůměrné inflaci mluví už dlouho, ale Godot nikde.
Prvním problémem na začátku krize bylo sledování nominálních veličin bez sledování reálných úrokových měr, poměrně trapná chyba.
Vyspělé kapitálové trhy nám umožňují sledovat vývoj reálné úrokové míry na vývoji "Treasury Inflation Protected Securities" neboli vládní dluhopisy, které jsou navázané na vývoj inflace a jsou dobrým přiblížením jak se vyvíjí REÁLNÁ úroková míra.  Na grafu níže můžeme vidět vystřelení reálné úrokové míry, která klesla až s vyhlášením QE a nikdy výrazně neklesla.


Druhým základním Sumnerovým citátem z Mishkina je rada co sledovat, když ne nominální úrokové sazby. 
"Další aktiva kromě krátkodobých úrokových měr obsahují důležité informace o stavu monetární politiky." Tyto kritéria jsou : Měnový kurz, cena komodit, akcie, nebo inflační očekávání, které se dají odvodit z Rozdílu mezi Nominálními dluhopisy a TIPS dluhopisy.
Všechny tyto indikátory indikovaly monetární restrikci v druhé polovině 2008.







Nejšokující je vývoj inflačních očekávání , které do zavedení QE se propadaly do záporných hodnot  a i přesto při vyhlášení QE řada ekonomů varovalo před hyperinflací, absolutně zapomněli na rovnici směny MV=PY a sledovali pouze vývoj M a ignorovali V.
Nejzajímavější bylo zasedání FOMC (měnového výboru Fedu) 19. září, které probíhalo den po pádu Lehman brothers a kde Fedu nesnížil úrokové sazby, "Z důvodu ekvivalentního rizika inflace a ekonomického zpomalení" Bernanke v životopise uznal, že se jednalo o chybu, ale problém tohoto rozhodnutí bylo zpět hledící způsob řízení monetární politiky, protože veškeré vpřed hledící indikátory ukazovaly snižování inflace.


Abych dokončil kopání do českých ekonomů, zmíním poslední Sumnerovo evangelium z Mishkina "Monetární politika může být vysoce efektivní nástroj k oživení zpomalující ekonomiky, i v situaci kdy krátkodobé úrokové míry jsou na nule." 
V ČR si vybavuji hlavně Michla, který neustále opakuje něco o horizontální LM, křivce a že ho tuto situaci ve škole neučili, podobnou lenost v samostudiu ve stejné době vykazoval i Krugman , ale nic to nemění na tom, že i grafy výše ukazují, že Monetární politika umí být vysoce aktivní když sazby jsou na nule.

Dle Tržního monetarismu pád Lehman brothers nezpůsobil krizi, ale pád Lehman brothers byl způsoben nedostatečnou monetární expanzí. Světová ekonomika před 2008 byla zasažena ropným šokem, na který centrální banky chybně reagovaly zvýšením úrokových sazeb, to vedlo k poklesu nemovitostí, které způsobily problém na Sub-prime trhu a zvýšené dolarové poptávce, na toto Fed nezareagoval dostatečně rychle, což způsobilo Great recession.

V dalším blogu mám v plánu se podívat na rozdíl mezi Monetarismem a Tržním monetarismem a jak předpoklad stabilního V může pohřbít i Friedmana.



UPDATE:
Může to vypadat, že mám něco proti Roklenu, ale je to snad jediný český web co pravidelně čtu.
A ať to nevypadá že si nepochopení okolo monetární expanzí a restrikcí vymýšlím tak zase roklen "Kvůli rozdílným měnovým politikám evropské a americké centrální banky (kdy evropská ECB pokračuje v uvolňování měnové politiky, zatímco americký Fed již svou měnovou politiku utahuje) "

Nikdy nic neodvozuj ze změny ceny

Roklen.cz vnesl do českého ekonomického prostředí svěží vítr se spoustou zajímavých článků, blogů atd., ale jejich boj proti ČNB je mě opravdu záhadou, tento web se tváří snaží mít image seriozního a moderního serveru, ale i přesto množství polopravd a strawmenů na tomto webu je zarážející. Nejvíce mě překvapují články studentů nebo čerstvých inženýrů, co po přečtení zrovna populárních knih vnutí do svého článku některý z profláknutých citátů z těchto knih a tváří se že udělali hlubokou ekonomickou analýzu a chovají se jako Maverick. Nepopírám, že jsem jen Iceman který jím závidí schopnost lepšího psaného projevu, který má stejný sklon k egoismu a nuceného citování oblíbených knih, nebo filmů.
Ovšem článek Ve jménu inflace proti pokroku! Je zase plný strawmenů a podle mě nepravd, nebo absolutně nechápu, jak při pohledu na skutečnost autoři jsou schopni napsat některé výroky, když se nezakládají na pravdě.
Článek je klasickým "hurárakušáckým" hejtem na centrální banky a deflaci. Jasně spousta centrální bankéřů se ohání deflační spirálou, i v případě nabídkového pozitivního šoku, ale určitě bych netvrdil, že je to někdo z kombinace Singer, Hampl. Tomšíka jsem měl ve škole a věřím, že ten je klasický New Keynesian, ale Hampl se Singerem tyhle dva jevy jsou schopni rozlišit, což se nedá říct o autorovi Ve jménu inflace...
Většina ekonomů se shoduje, že dnešní nízké ceny komodity jsou nabídkovým šokem(existuje minimum co to vidí jako nedostatek poptávky) ale většina vidí pozitivní nabídkový šok.
Rozdíl mezi nabídkovou a poptávkou deflací nejjednodušeji lze pochopit v AS AD modelu (použita Tabarakova verze).
Ti chytřejší centrální bankéři se bojí zhroucení AD (agregátní poptávky) a bojují proti tomu, protože udržet stabilní AD je hlavním důvodem pro existenci centrální banky.
V režimu inflačního cílovaní je to centrální banka, která má plně pod kontrolou křivku AD.

Friedman v Monetary history ukázal, že chybná politika Fedu během 30. let způsobil velkou depresi, řada tehdejších ale bohužel i dnešních ekonomů sleduje úrokové sazby, a jejich propad k nule je interpretováno jako expanzivní monetární politika, neboli tlačení AD křivky doprava.
Jak tento blog se snaží ukázat sazby na nule vůbec nemusí znamenat monetární expanzi!
V případě, že přirozená úroková míra klesá rychleji než ta tržní, nemusí nulové úrokové sazby znamenat expanzivní politiku, což způsobuje posouvání křivky AD doleva a to způsobuje deflační spirálu.
Na druhou stranu v dnešní době pozitivního AS šoku se posouvá AS doprava, což snižuje cenovou hladinu a zvyšuje hospodářský růst.

"Strážci monetární politiky po celém světě aktivně válčí s deflačními tlaky. Daří se jim to? Jak vidíme z grafů v příloze, moc ne. Není tedy na čase si říci, že pokud v ekonomice nebude panovat inflace 2 %, tak to není chyba? Není už argument o odkládání spotřeby trochu cliché? O deflaci toho bylo spoustu napsáno a centrální bankéři samozřejmě válčí s tou „zlou deflací“, která nás může zničit."

Pardon, ale obecně centrální bankéři uznávají dnes pozitivní nabídkový šok ze strany ropy a nejsem si vědom, že by někdo proti němu zbrojil.
Navíc je rozdíl mezi ECB, která systematicky od začátku krize je restriktivní.
Naproti tomu Fedu, udělal řadu chyb, ale při QE III demonstroval, že se poučil ze svých kroků a QE 3 bylo postaveno více na pravidlech, než na diskreci a taky, že nízké sazby neznamená monetární expanzi a výsledek QE 3 je důkazem, že monetární politika nejen že je efektivní při nulových sazbách, ale zvýšení inflace opravdu může vést ke zvyšování blahobytu pokud je způsobeno posunem křivky AD.

"Experti jsou navíc sami zaslepení svými schopnostmi a nepřipouští si jiné alternativy".
Jak je to pořekadlo? Všichni jsou blbci jen já jsem letadlo? Nadávat na uzavřené mysli centrálních bankéřů a sám používat strawmeny a mít uzavřenou mysl je snad horší, než v případě kritizovaného ze strany autora.
"Jako konkrétní příklad si vezmeme Českou národní banku. Bankovní rada se rozhodla deflaci vyhlásit válku v listopadu 2013 a začala intervenovat na devizovém trhu. Tato taškařice se jí příliš nepodařila, deflační tlaky neustoupily"
Proč tento výraz považuji za jablka a hrušky je doufám jasné, Never reason from the price change. ČNB tímto krokem aspoň částečně zastabilizovala pád AD.
" Čeští exportéři se stali konkurenceschopnější. Výhra? Domácím vývozcům určitě srdce zaplesalo radostí (pokud nebyli reexportéři), ale jaký tento krok bude mít důsledky? Exportéři se stali konkurenceschopnější – ne -vlastní pílí, investicemi do vzdělání, inovacemi, ale tím, že bankovní rada ČNB zatoužila, aby ji znala celá republika. Vývozci se teď nemusí tolik snažit v konkurenčním boji, „zakrní“ a zanedlouho se jim to vrátí i s úroky."

Graf níže ukazuje, že od roku 2010 probíhala divergence mezi dovozem a vývozem, v květnu 2010 se české sazby dostali na 0,75 od tohoto bodu tato divergence začala, co když důvodem byla příliš restriktivní politika ČNB? Řada ekonomů po měnové intervenci volala od začátku 2O12, co když měli pravdu? Divergence se zastavila na konci 2012 a přesně podle výroku autora článku s měnovou intervencí přišlo oživení exportu, ale zároveň oživili i importy. Co když jen proběhla stabilizace AD a pokud intervence byla vyšší importy by rostly rychleji, než samotný export.

Devalvace vede ke zvýšení očekávané inflace, což snižuje poptávku po penězích a to posouvá křivku AD doprava "hot potato effect". Podobným případem může být Japonsko, které po letech restriktivní monetární politiky spustilo QE, čím byl oslaben Yen a vedlo k oživení domácí poptávky.
Tržní monetarismus sleduje dnešní signály z trhu k předpovídání budoucího ekonomického vývoje, proto Tržní monetarismus. TM také jsou zastánci teorie efektivních trhů a proto lze zpětně při pohledu na vývoj dat z nich zpětně něco vyvozovat
První  červená čára je výhra Abeho v Japonských volbách a druhá Japonské QE, japonský Yen při těchto informací okamžitě začal oslabovat. Třetí červená čára je zvětšení Japonského QE.

Z tohoto měnového oslabení by se dalo očekávat snížení importů a zvýšení exportů.
Situace ale poněkud jiná, exporty opravdu vzrostly, ale růst importů byl mnohem vyšší. Propad importů v 2014 byl doprovázen zvýšením daní, který BoJ bohužel nesterelizoval (o monetary offsetu někdy jindy).


Měnové války, devalvace ke zvýšení produktivity jsou nesmyslné koncepty.
Ekonomové co varují před měnovými válkami varují, pokud všichni devalvují jedná se o hru s nulovým součtem, toto přece nemůže být pravda. Pokud všechny země devalvují tak se přece cenová hladina snižuje oproti "reálné ekonomice". Tyto devalvace v konečném důsledku vedou ke globálnímu zvyšování produktivity.
Pro vysvětlení tohoto jevu budu muset napsat další článek, protože chápu že z takto krátkého popisu to nemusí být jasné. Globální devalvace je jen dovedení do důsledku debaty mezi Hayekem a Sraffou.

Hample uč se stejně jako jsi prosil abych se učil já

Dnešní zasedání ČNB opětovně potvrdilo sazby na nule a pokračování kurzového závazku. Zároveň Singer uvedl, že i po skončení intervencí ČNB bude pokračovat ve špinavém floatingu, bohužel  špinavý floating  ze strany ČNB není specifikován žádnými pravidly, což potvrzuje bídnou úroveň měnově politické debaty v České republice. 
Když se Mojmír Hampl na věděcké radě NF VŠE rozčiloval nad úrovní debaty o měnových intervencí ze strany veřejností a ze strany akademiků, tak stejně bídná je schopnost učení českých centrálních bankéřů.  
Zajímavým příkladem centrálního bankéře je Kocherlakota, který ze začátku krize byl spíše jestřebábem, ale postupně pochopil podstatu problému a příbližil se myšlenkám tržího monetarismu, který není o expanzivnosti monetární politky, ale využívání kredility centrálních bank. 
Lars Christensen toto nazývá efektem Chuska Norrise. Kredibilní centrální bance stačí věci vyhlašovat bez reálných kroků,  protože trh nezpochybňuje důvěryhodnost CB a nezbytné kroky udělá za centrální banku, která nemusí hnout prstem a stačí jen vyhlásit cíl.  
Čeští centrální bankéři tuto lekci poslední krize naprosto nereflektovali. V listopadu 2013 vyhlásili asymetrický závazek  (pro Christense byl příliš malý a volal po něm už přes více než rok) a přesně nespecifikovali jaké budou podmínky ukončení tohoto závazku, jen oznámili přibližně jak dlouho bude trvat, na základě předpokládaného vývoje inflace. 
Ovšem světová ekonomika byla zasažena pozitivním nabídkovým šokem (který ČNB nemohla v 2013 očekávám) v podobě nízkých cen ropy, což snížilo inflaci a pomáhá prodlužovat měnový závazek. Nejistota o opuštění měnového závazku dává prostor např. pro kritiku Kovandy, který poukazuje na budoucí nejistotu a možnost odkládání nákupu zahraničních technologií (podobný argument lze najít u Zemana). Do toho dnes Singer zmínil ceny potravin a regulovaných cen, což jen potvrzuje můj argument o chybě používání CPI a ne deflátoru a obecně chybě inflačního cílování. 
ČNB ať se snaží o sebevětší transparentnost a je mezinárodně respektována za reflektování moderních přístupů k monetární police, se nepoučila ze zkušenosti Fedu, který po jednotlivých kolech QE se naučil něco nového. Schopnost se učit Fed ukázal při QE 3, které spojil s cílováním nezaměstnanosti, sice Fed zvolil nezaměstnanost která je špatnou proměnou, ale aspoň snížil množství diskrece, který centrální banka provádí. 
Hampl při vědecké radě se oháněl McCalunovým paperem, proto ho prosím aby si ho znovu přečetl a uvědomil si potřebu pravidel při výkonu monetární politiky a pomohl ČNB opustit diskreční intervence a spojil je s určitými cíly. Samozřejmě nejlépe s růstem NGDP a nebo upraveným pravidlem Christensem o kterém příště.

Spotřebitelský index vs Deflátor

Většina centrálních bank včetně té české cílují CPI neboli spotřebitelský cenový index. Centrální banka vybere reprezentativní koš zboží a služeb a následně vyšle své zvědy, kteří sledují vývoj těchto cen. Důležitá součást je zahraniční obchod, index zahrnuje jak importy tak exporty,  CB si musí dát pozor na nabídkové šoky, které jsou slabinou inflačního cílování, jakmile CB reaguje na nabídkové šoky tak je pouze zesilňuje. Protože česká ekonomika  je malou otevřenou ekonomikou, která prakticky veškeré své zboží vyveze, aby mohlo dovést věci na spotřebu CPI může být velmi zavádějící pro výkon monetární politiky. Když většina spotřeby je dovezena jen těžko CB může ovlivnit jejich cenu. Na druhou stranu deflátor HDP je souhrn veškerého zboží vyrobeného na území dané země s pevnou cenou.

Při pohledu je jasné, jak CPI je nespolehlivým indikátorem a potvrzuje myšlenku Market monetarist o současném chybném pojetí monetární politiky. Pokud by ČNB sledovala deflátor a ne CPI možná by se mnohem dříve rozhoupala k devizovým intervencím nebo k jiným expanzivním krokům. 

Tržní monetarismus konečně i do Čech!

V české republice se ozývají výzvy pro ukončení měnových intervencí ze strany ČNB. Důvod má být pozitivní vývoj ekonomiky, což je důkazem, že ekonomika je v dobré kondici a není potřeba ji nadále podporovat.
Předpokládám, že návrh kritiků spočívá v ukončení intervencí a k návratu volného pohybu kurzu, což bude mít za následek posílení koruny.
Ukončení intervencí bude mít stejný dopad jako kdyby ČNB zvedla úrokové sazby a je ekonomika na zvýšení sazeb opravdu připravena?
Kdokoliv kdo absolvoval vysokoškolský kurze ekonomie si situaci může představit jako posun AD křivky doleva. Tento krok ať se nám to líbí nebo ne, sníží jak cenovou hladinu (což si kritici přejí), ale současné také produkt. Ano rosteme, ale řada článků poukazuje, že se jedná pouze o růst díky euro fondům a opravdu si tento růst chceme zpomalit? Důležité je si uvědomit vpřed hledící uvažování trhů a kredibility centrálních bank. Pokud centrální banka je kredibilní a vyhlásí například hodnotu měnového kurzu, který chce udržovat nemusí provést žádné nákupy, nebo případně pokud je provede nemusí v čase tolik intervenovat aby ho udržela. Reálně to znamená, že devizové intervence ze strany ČNB nemusí velké aby křivku AD držela napravo, ale jakmile tento závazek příliš brzo uvolní stlačí to AD křivku doleva a HLAVNĚ sníží její kredibilitu, což bude mít negativní následky v budoucnu a jakýkoliv krok ČNB bude nákladnější.
Důležité je ještě poznamenat pokud se vládě nelíbí politika umělého kurzu, může kdykoliv snížit svůj deficit a posunout křivku AD doleva a bojovat proti politice ČNB. Dokud vláda není ochotna nic podobného dělat jsou to jen prázdné výroky ze strany vládních představitelů bez jakkékoliv skin in the game jak říká N. Taleb.
Pro ilustraci na závěr si prosím představme hypotetickou situaci. V roce 2013 ČNB v listopadu zasedla a rozhodla se snížit sazby z 5% na 3%. Tento skok by vyděsilo řadu lidí, protože snížení úrokové sazby o dva procentní body je velkým skokem, toto snížení sazeb by bezpochyby mělo za následek skokové oslabení kurzu,  které by nikdo neřešil, a kritici se spíše zaměřili na skokovou změnu úrokových měr. Spousta ekonomů by ČNB kritizovala za nerozvážnou politiku a varovala pádivou inflací apod. ale nebylo by jich tolik jako při devizové intervenci.
Po dvou letech by ekonomika začala růst, ale pořád by se neblížila inflačnímu cíli dvou procent, opravdu by existovalo stejné množství lidí co by považovalo zvýšení sazeb v situaci kdy inflace se neblíží svému cíli? Ano určitě ti co kritizovali skokové snížení o dva procentní body by se dožadovali zvyšování sazeb, ale troufám si tvrdit, že jejich podpora nebyla tak velká jako kritiků dnešních intervencí. Kurz který dnes slouží jako další nástroj je jen dalším nástrojem na seznamu, první na seznamu jsou úrokové sazby, v případě malé otevřené ekonomiky další nástroj na seznamu je měnový kurz.
P.S. Nejedná se o nic jiného než o návrh Mccaluma  následovníka M. Friedmana.