Dnešní zasedání ČNB opětovně potvrdilo sazby na nule a pokračování kurzového závazku. Zároveň Singer uvedl, že i po skončení intervencí ČNB bude pokračovat ve špinavém floatingu, bohužel špinavý floating ze strany ČNB není specifikován žádnými pravidly, což potvrzuje bídnou úroveň měnově politické debaty v České republice.
Když se Mojmír Hampl na věděcké radě NF VŠE rozčiloval nad úrovní debaty o měnových intervencí ze strany veřejností a ze strany akademiků, tak stejně bídná je schopnost učení českých centrálních bankéřů.
Zajímavým příkladem centrálního bankéře je Kocherlakota, který ze začátku krize byl spíše jestřebábem, ale postupně pochopil podstatu problému a příbližil se myšlenkám tržího monetarismu, který není o expanzivnosti monetární politky, ale využívání kredility centrálních bank.
Lars Christensen toto nazývá efektem Chuska Norrise. Kredibilní centrální bance stačí věci vyhlašovat bez reálných kroků, protože trh nezpochybňuje důvěryhodnost CB a nezbytné kroky udělá za centrální banku, která nemusí hnout prstem a stačí jen vyhlásit cíl.
Čeští centrální bankéři tuto lekci poslední krize naprosto nereflektovali. V listopadu 2013 vyhlásili asymetrický závazek (pro Christense byl příliš malý a volal po něm už přes více než rok) a přesně nespecifikovali jaké budou podmínky ukončení tohoto závazku, jen oznámili přibližně jak dlouho bude trvat, na základě předpokládaného vývoje inflace.
Ovšem světová ekonomika byla zasažena pozitivním nabídkovým šokem (který ČNB nemohla v 2013 očekávám) v podobě nízkých cen ropy, což snížilo inflaci a pomáhá prodlužovat měnový závazek. Nejistota o opuštění měnového závazku dává prostor např. pro kritiku Kovandy, který poukazuje na budoucí nejistotu a možnost odkládání nákupu zahraničních technologií (podobný argument lze najít u Zemana). Do toho dnes Singer zmínil ceny potravin a regulovaných cen, což jen potvrzuje můj argument o chybě používání CPI a ne deflátoru a obecně chybě inflačního cílování.
ČNB ať se snaží o sebevětší transparentnost a je mezinárodně respektována za reflektování moderních přístupů k monetární police, se nepoučila ze zkušenosti Fedu, který po jednotlivých kolech QE se naučil něco nového. Schopnost se učit Fed ukázal při QE 3, které spojil s cílováním nezaměstnanosti, sice Fed zvolil nezaměstnanost která je špatnou proměnou, ale aspoň snížil množství diskrece, který centrální banka provádí.
Hampl při vědecké radě se oháněl McCalunovým paperem, proto ho prosím aby si ho znovu přečetl a uvědomil si potřebu pravidel při výkonu monetární politiky a pomohl ČNB opustit diskreční intervence a spojil je s určitými cíly. Samozřejmě nejlépe s růstem NGDP a nebo upraveným pravidlem Christensem o kterém příště.
Když se Mojmír Hampl na věděcké radě NF VŠE rozčiloval nad úrovní debaty o měnových intervencí ze strany veřejností a ze strany akademiků, tak stejně bídná je schopnost učení českých centrálních bankéřů.
Zajímavým příkladem centrálního bankéře je Kocherlakota, který ze začátku krize byl spíše jestřebábem, ale postupně pochopil podstatu problému a příbližil se myšlenkám tržího monetarismu, který není o expanzivnosti monetární politky, ale využívání kredility centrálních bank.
Lars Christensen toto nazývá efektem Chuska Norrise. Kredibilní centrální bance stačí věci vyhlašovat bez reálných kroků, protože trh nezpochybňuje důvěryhodnost CB a nezbytné kroky udělá za centrální banku, která nemusí hnout prstem a stačí jen vyhlásit cíl.
Čeští centrální bankéři tuto lekci poslední krize naprosto nereflektovali. V listopadu 2013 vyhlásili asymetrický závazek (pro Christense byl příliš malý a volal po něm už přes více než rok) a přesně nespecifikovali jaké budou podmínky ukončení tohoto závazku, jen oznámili přibližně jak dlouho bude trvat, na základě předpokládaného vývoje inflace.
Ovšem světová ekonomika byla zasažena pozitivním nabídkovým šokem (který ČNB nemohla v 2013 očekávám) v podobě nízkých cen ropy, což snížilo inflaci a pomáhá prodlužovat měnový závazek. Nejistota o opuštění měnového závazku dává prostor např. pro kritiku Kovandy, který poukazuje na budoucí nejistotu a možnost odkládání nákupu zahraničních technologií (podobný argument lze najít u Zemana). Do toho dnes Singer zmínil ceny potravin a regulovaných cen, což jen potvrzuje můj argument o chybě používání CPI a ne deflátoru a obecně chybě inflačního cílování.
ČNB ať se snaží o sebevětší transparentnost a je mezinárodně respektována za reflektování moderních přístupů k monetární police, se nepoučila ze zkušenosti Fedu, který po jednotlivých kolech QE se naučil něco nového. Schopnost se učit Fed ukázal při QE 3, které spojil s cílováním nezaměstnanosti, sice Fed zvolil nezaměstnanost která je špatnou proměnou, ale aspoň snížil množství diskrece, který centrální banka provádí.
Hampl při vědecké radě se oháněl McCalunovým paperem, proto ho prosím aby si ho znovu přečetl a uvědomil si potřebu pravidel při výkonu monetární politiky a pomohl ČNB opustit diskreční intervence a spojil je s určitými cíly. Samozřejmě nejlépe s růstem NGDP a nebo upraveným pravidlem Christensem o kterém příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat