Nízké sazby jsou znakem restriktivní MP

Drtivá většina ekonomů si myslí, že Monetární politika je dnes expanzivní, což například v případe ECB, nebo aktuálně v případě Fedu je pro mě těžko pochopitelné.
Troufám si tvrdit, že důvodem jsou nízké úrokové sazby, tento názor panuje jak u rakušanů, friedmanovců i u keynsianců, přitom jádro jejich teorie mluví jasně, že to tak není.
          Rakušani
Jádrem ABCT je Wicksellova úroková míra a kumulativní proces. Dle Bawerka a následně Wicksella existuje přirozená úroková míra, která je nepozorovatelná a pokud se tržní úroková míra/y odlišuje/í vzniká kumulativní proces. Jinými slovy pokud by současné úrokové míry byly příliš nízké pozorovali by jsme vysokou inflaci. Na tomto postavil svou kritiku Bob Murphy při začátku QE 1 a očekával vysokou inflaci společně s Shiffem a dalšími a ani po 8 letech inflace nikde. Jasně po pořádném data miningu najdeme nafouklé nemovitosti, akcie atd. ale i po zohlednění těchto "bublin" si troufám tvrdit, že inflace není ani zdaleka tam kde by ji v roce 2009 Murphy s broken clock Shiffem očekávali.
Navíc v srpnu 2008 reálná úroková míra rostla, což způsobilo finanční krizi a Great recession. Tvrdit, že 2008 byla monetární politika expanzivní je pro mě záhadou.

Monetaristi
Friedman ve svém článku The Role of Monetary Policy(https://assets.aeaweb.org/assets/production/journals/aer/top20/58.1.1-17.pdf)
definuje expanzivní monetární politiku stejně jako rakušani. Pro Friedmana expanzivní MP znamená, že sazby jsou níže než přirozená úroková míra.
Plus můj oblibený citat od Miltona k tomuto tématu:
"As an empirical matter, low interest rates are a sign that monetary policy has been tigh"
To, že dnes jsou nízké úrokové míry a někdy i negativní není produktem politiky CB ve smyslu jak si většina lidi myslí. Úrokové sazby jsou nízké kvuli restriktivní politice.
Dobré zdůvodnění zaznělo v podcastu David Beckwortha:
https://macromarketmusings.blogspot.cz/2016/07/macro-musings-podcast-joseph-gagnon.html
USA nyní mají vyšší úrokové sazby než Eurozona i navzdory mnohem většímu QE ze strany Fedu, což jen potvrzuje Friedmanův citát, který potvrzuje i halda paperů.
ECB v roce 2011 zvedla sazby z reakce na nabídkový šok a tím stlačila přirozenou úrokovou míru ještě níže, což vedlo v čase k prohlubování recese, zase pro vás mám pěkný obrazek vytvořen Larsem Christensem. V obrázku je čárou znázorněn Interest hike ze strany ECB, zatímco Fed se snažil být expanzivní, ale i přesto byl méně expanzivní než v době Great Moderation.

Poslední pohled
New Keynesians
Ze strany  NK je asi nejvíce pochopitelné, že vidí expanzivní politiku, protože jsou nízké sazby což je centrum jejich nebo spíše postkeynesianismu, který New Keynesian přijali.
Jedním z nejznámnějším NK monetárním ekonomem je Frederic Mishkin, který napsal učebnici The economics of Money, Banking...
Z které zase vytáhnu oblíbený citát. "It is dangerous always to associate the easing or tightening of monetary policy with a fall or a rise in short-term nominal interest rates"
Podle mishkina se maji sledovat ceny aktiv jako akcie, exchange rate a nejlépe NGDP k posuzovaní Monetární politiky. Nejlepším indikátorem podle mě je NGDP a to v žádné zemi se neblíží předkrizovým úrovním.

Na závěr bych dodal proč negativní sazby na dluhopisem je důkazem restrikce.
To, že německé bondy nesou negativní výnos je důsledkem nízké očekávané inflace, což je důsledkem málo expanzivní politiky. Friedmanovci podle mě přijímají, že inflace je vždy monetární jevem, proto je pro mě těžko pochopitelné, že fanousci Friedmana můžou vidět negativní výnos jako důsledkem monetární expanze. Pokud by MP byla expanzivní,byla by očekávána vyšší inflace a tak by bylo těžko si představit, že by někdo přijímal negativní výnos z dluhopisu.

Díky Potužákovi zpět k Bawerkovi

V rakouských kruzích je Přirozená úroková míra dogmaticky brána jako produktem Čisté časové preference. Toto je zpochybněno řadou autorů - Robert Murphy ve své dizertaci (na kterou zapomněl), nebo Pavel Potužák ve své disertaci, kde ukazuje že Mises/Rothbard pozapomněli na učení Bohm Bawerka, který je i mainstreamem brán za Neoklasického autora úrokové míry.
Bawerk má tři důvody vysvětlující Přirozenou úrokovou míru.
"The difference in the circumstances of provision between present and future; the underestimate, due to perspective, of future advantages and future goods; and, finally, the greater fruitfulness of lengthy methods of production. (Böhm-Bawerk 1891:273)"
Na základě těchto třech důvodů, lze vytvořit Trh zápujčních fondů viz. obrázek níže.

Křivka S (úspor) je dána časovou preferencí a I (investiční křivka) technologickým pokrokem (zjednodušeno).

K tomuto Fisher dodal pojem nominální úroková míra, kdy je nutné počítat s očekávanou inflací.

V situaci nízké inflace vznikají nízké inflační očekávání a centrální banka se blíží k Zero lower bound. 

V takové situaci pokud Centrální banka neakodomuje zvýšenou poptávku po penězích tím, že nesníží úrokové sazby dostatečně může vyvolat recesi jako v případě 2008. V situaci nizkých úrokových sazeb se CB může dostat na 0% se sazbama.

V recesi klesá produkt a tím i očekávání o budoucím růstu, což způsobuje posun křivky I doleva a to stlačuje přirozenou úrokovou míru do záporu. Čím déle toto není akodomováno úroková míra může dále klesat.

Z tohoto důvodu nízké sazby neznamenají automaticky Monetární expanzi.

V obrázku níže tato situace je znázorněna. Přirozená uroková míra je pod nulou, což CB neakodomuje a vzniká recese.

Toto je klasické vysvětlení krize z roku 2008 tržním monetarismem. Do toho Pavel Ryska na twitteru píše

Dle mého se nejedná o nic jiného než o problém cenového stropu.
V obrázku níže je zachycen cenový strop. Pokud nominální uroková míra je nad přirozenou, vzniká "nedostatek" investicí.

V dnešní době uznávám je obtížnější argumentovat pro negativní Přirozenou urokovou míru, ale asi bych toho byl schopen a klidně to zase rozepíšu :)